Nejstarší památkou pražského Židovského Města a nejstarší dochovanou synagogou v Evropě je Staronová synagoga z konce 13. století. Již po více než 700 let slouží jako hlavní synagoga pražské židovské obce a modlitebna.
Staronová synagoga v pražském
Židovském městě byla zbudována v poslední třetině 13. století kameníky královské huti, pracujícími na stavbě nedalekého kláštera sv. Anežky. Původně se nazývala
Nová nebo
Velká, teprve se vznikem dalších synagog koncem 16. století se pro ni začalo užívat názvu
Staronová. Je nejstarší dochovanou ukázkou typu dvoulodní středověké synagogy s bohatou kamenickou výzdobou u nás. Zároveň je i
nejstarší dochovanou synagogou v
Evropě. Je tvořena dvojlodní síní, která je rozdělena dvěma pilíři sklenutými pětidílnou klenbou.
Synagoga je opředena řadou pověstí a legend. Synagogu tak např. chránili za požárů svými křídly andělé proměnění v holubice, a tak zůstala uchována bez vážnějšího poškození až do dnešních dnů. Podle jiné pověsti jsou na její
půdě uloženy pozůstatky Golema, umělé bytosti, kterou na ochranu pražské obce vytvořil a oživil velký rabi Löw. Protože Staronová synagoga byla vždy hlavní synagogou pražské židovské obce, působily zde jako rabíni nejvýznamnější osobnosti.
V 16. století to byl např. rabín Eliezer Aškenazi, Mordechaj ben Abraham Jaffe, Jehuda Leva ben Becalel – velký rabi Löw nebo jeho nejvýznamnější žák Jom Tov Lipmann Heller, známý svým vynikajícím komentářem k Mišně. Později zde působil také vrchní pražský rabín Ezechiel Landau, významná autorita tradiční rabínské vzdělanosti, a vrchní rabín Šlomo Jehuda Rapoport, čelný představitel židovského osvícenství (haskala).