Rodové jméno Černínů údajně vzniklo za dramatických okolností a místem děje byla černá kuchyně tvrze v západočeských Chudenicích. V dávných dobách vpadli do tvrze nepřátelé a všechny její obyvatele vyvraždili. Masakr přežilo jen miminko, dědic pána tvrze, kterého chůva na poslední chvíli ukryla v komíně černé kuchyně. "Aj, chuděnec! A jak jest černý! Kéž Bůh by nám tebe ráčil zachovat a ty bys opět naším pánem byl!" pravil údajně některý z věrných služebníků poté, co vytáhl umouněné mimino z komína. A stejně jako z mimina vyrostl mladý muž, postupem času se z černého stal Černín a z chuděnce Chudenice. Je tu ovšem ještě verze další a mírumilovnější, která tvrdí, že jeden z předků měl zkrátka tmavou pleť.
Starý zámek, slavní rodáci a přítel rodiny
Ať tak či onak, malebné pošumavské městečko Chudenice drží jeden hezký středoevropský rekord: Černínové vlastnili zdejší sídlo nepřetržitě více než 700 let. Koncem 16. století nechal Humprecht Černín přestavět starou gotickou tvrz na pohodlný renesanční zámeček.
Při jeho prohlídce se seznámíte nejenom s dějinami rodu Černínů, ale také s nejproslulejším chudenickým rodákem Jaroslavem Kvapilem, někdejším dramaturgem, režisérem a ředitelem Národního divadla v Praze. V interiérech takzvaného Starého zámku najdete i Muzeum Josefa Dobrovského, který dětství prožil v nedalekém Horšovském Týně a v Chudenicích pobýval na sklonku života.
Na rozhlednu a do Americké zahrady
Od Starého zámku v Chudenicích vás modrá turistická značka dovede k vrchu Žďár, na jehož vrcholu stojí rozhledna Bolfánek. Kdysi tu bývala kaplička, později přebudovaná na kostel. Za vlády císaře Josefa II. byl kostel zrušen a začal chátrat. Dnes z něj zbyla pouze věž, podle starého zasvěcení sv. Wolfgangovi něžně nazývaná Bolfánek. Z vrcholku můžete spatřit nejvyšší šumavské vrcholy s Javorem a Čerchovem, kopce Českého lesa i celého Plzeňského kraje, za dobré viditelnosti zahlédnete i vzdálené vrcholky Alp.
Když se vydáte po naučné stezce, která se klikatí okolním lesoparkem, dojdete k empírovému zámečku Lázeň a také do Americké zahrady. Tak se nazývá malebné lesní arboretum, které roku 1842 založil Evžen Černín. Název Americká zahrada prý poprvé probleskl mezi řádky v Černínově deníku; 20. září 1844 si hrabě po prohlídce zahrady zapsal, že tuto školku s převahou dřevin ze severní Ameriky nazval chudenický vrchní Jílek Americkou partií. Pozornost si zaslouží zejména douglaska tisolistá, která sem byla dovezena jako tříletá sazenice z Flottbecku u Hamburku a je zřejmě nejstarším stromem svého druhu na evropském kontinentě.