Často se procházel po Lázeňském náměstí, ještě častěji se však toulal okolní přírodou, na lesních cestách naslouchal zpěvu ptáků, posedával na lavičkách a na stráních a patřil také k prvním ranním návštěvníkům v altánech s luhačovickými prameny. Nehledal tu jen inspiraci, ale také zapomnění a úlevu od doléhající tíže osudu. V únoru 1903 totiž v jedenadvaceti letech zemřela na tyfus Janáčkova milovaná dcera Olga a jejímu otci z tého tragédie zbělely husté tmavé vlasy.
Rány osudu
Nebylo to jediné neštěstí, které Janáčka postihlo. Jeho tvorba se v lepším případě dočkala uznání až v pozdním věku, v horším případě až po jeho smrti. Zemřely mu obě děti. Vztah s manželkou Zdenkou byl všelijaký, jen ne šťastný – jednu dobu se dokonce chtěli rozvést, nakonec se však dohodli, že budou každý žít svůj život.
Pro vitálního umělce drobné postavy s bohatou hřívou bílých vlasů byly Luhačovice hojivým balzámem. Od nešťastného roku 1903 je navštívil celkem celkem třiadvacetkrát a jeho pobyty jsou dokonale zmapovány. Víme například, že si léčil hlasivky, nosohltan a bolavé klouby. Při první návštěvě lázní se ubytoval ve vile Vlastimila, kterou postavil jako svou první lázeňskou stavbu architekt Dušan Jurkovič. Byl ubytován také v dnešním Jurkovičově domě, který stojí v samém srdci Luhačovic poblíž lázeňské kolonády, pobýval i ve vile Jestřábí a navštěvoval rovněž hotel, nyní pojmenovaný po jeho příteli – Dům Bedřicha Smetany. Nejraději však trávil letní ozdravné pobyty v Augustiniánském domě, kde v letech 1922 a 1926 napsal operu Příběhy lišky Bystroušky a slavnou Glagolskou mši – práce, které byly vyvrcholením jeho celožitovní tvorby a ovlivňují hudební tvorbu dodnes.
Jedna Marie a dvě Kamily
V Luhačovicích mohl Janáček zapomenout i na nešťastné manželství; byl obletován společností a jeho soukromý život rozkvétal. Z několika žen, které jej citově zasáhly a inspirovaly i jeho tvorbu, stojí za zmínku pěvkyně Marie Calma Veselá, která napomohla uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa v Národním divadle. V Luhačovicích se také seznámil s Kamilou Urválkovou, jejíž životní příběh se stal námětem opery Osud, a s Kamilou Stösslovou. O čtyřicet let mladší žena slavného umělce upřímně obdivovala; stala se jeho poslední múzou a jejich přátelství přerostlo v huboký emocionální vztah.
Luhačovice se nakonec staly Janáčkovým osudem; při posledním pobytu v červenci 1928 při jedné ze společných procházek s Kamilou Stösslovou prochladl. Ještě 29. července stihl navštívit Výstavu soudobé kultury v Brně, začátkem srpna však byl se zápalem plic odvezen do ostravské nemocnice a tam po několika dnech zemřel.