Budoucí violista, hudební skladatel a
dirigent Oskar Nedbalem se narodil roku 1874 v rodině táborského advokáta JUDr. Karla Nedbala jako předposlední ze sedmi dětí. Podobně jako sourozenci i on zdědil hudební nadání, a tak už v jedenácti letech začal studovat na pražské konzervatoři.
České kvarteto doma i ve světě
Oskar si tu našel skvělé přátele: o necelé tři měsíce staršího
spolužáka Josefa Suka a
profesora Antonína Dvořáka, který na konzervatoři vyučoval hudební kompozici. V posledním ročníku roku 1891 stáli Nedbal se Sukem u zrodu smyčcového kvarteta, které o rok později získalo oficiální název
České kvarteto.
Nedbal v něm působil nejenom jako skvělý
violista, ale také schopný
manažer až do roku 1906, kdy odešel do Vídně za dirigentskou a skladatelskou kariérou. V následujících letech se vypracoval do pozice
jednoho z nejlepších dirigentů své doby a řídil koncerty například v Berlíně, Paříži, Petrohradu, Varšavě, Oděse, Vídni a Londýně.
Profesní úspěchy a osobní prohry
Během následujících let se
Oskar Nedbal věnoval jak dirigování, tak komponování. K již starší
Pohádce o Honzovi se připojily balety a operety
Z pohádky do pohádky,
Princezna Hyacinta,
Čertova babička, Vinobraní,
Krásná Saskia i již zmíněná slavná
opereta Polská krev. Ta měla premiéru v říjnu 1913 ve Vídni, v lednu 1914 v Praze a ještě v tom roce byla uvedena ve stovce divadel Německa a Rakouska.
Co bylo Nedbalovi dopřáno na poli hudebním, o to byl připraven v osobním životě.
Jeden z bratrů spáchal sebevraždu, první žena Josefína
zemřela na tuberkulózu, syn Oskar se
zastřelil v červnu 1918 při výkonu strážní služby.
V následujících letech čekaly Nedbala další krize: v
Praze, kam se vrátil po vzniku republiky, byl přijat velmi chladně, a tak přijal místo ředitele
opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pozvedl jeho uměleckou úroveň, ale zničila ho odpovědnost za ekonomické řízení celého divadla. V roce 1928 se zklamaný a duševně strádající Nedbal vedení divadla vzdal. Jenže
zůstaly dluhy, anonymní
pomluvy a nenávistné útoky – a přestože Nedbal obětoval veškeré osobní úpory, nedokázal splnit nároky věřitelů.
Tragické Vánoce
Posledním dnem v životě Oskara Nedbala
byl Štědrý den roku 1930. Dobrosrdečný a důvěřivý muž, který se ocitl na konci fyzických a psychických sil, spáchal
sebevraždu skokem z okna zkušebny v budově divadla v chorvatském
Záhřebu.
O
převezení jeho ostatků ze Záhřebu do rodné země se po 76 letech postaral houslový virtuos
Josef Suk, s jehož dědečkem Oskar Nedbal hrával v Českém kvartetu. Skvělý violista, schopný a citlivý dirigent a
nadaný hudební skladatel Oskar Nedbal byl 12. května 2006
pohřben na pražském Slavíně.
Nejvíc památek na Oskara Nedbala objevíte v
Táboře; na rodném domě v Palackého ulici jej připomíná pamětní deska a v
táborském divadle, pojmenovaném na jeho počest,
stojí jeho busta.