ÚvodVýletyVýlety s příběhemS osobností na procházku: po Brně a okolí s markrabětem moravským Janem Jindřichem

S osobností na procházku: po Brně a okolí s markrabětem moravským Janem Jindřichem

V letech 1349–1411 Moravě vládli Moravští Lucemburkové, vedlejší větev panovnického rodu. V jejich čele stál Jan Jindřich (1322–1375), druhorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a mladší bratr krále a císaře Karla IV. Za vlády moravských markrabat země prožívala období nebývalého rozkvětu; pojďte se s námi projít po jejich stopách.
Moravské markrabství zabíralo téměř třetinu království a žilo v něm přibližně 700 tisíc obyvatel. Jan Jindřich Lucemburský markrabství získal od svého bratra císaře Karla IV. na přelomu let 1349–50. Měl za sebou nevydařené manželství a skandální vleklý rozvod s Markétou Tyrolskou. V roce 1349 se jeho další ženou stala Markéta Opavská (1325/1330–1363), dcera Mikuláše II. Opavského a pravnučka krále Přemysla Otakara II. Jako sídelní město si manželé vybrali Brno, které se v péči Moravských Lucemburků záhy stalo významným hospodářským, politickým i správním centrem Moravy.
 

Zastavení první: Dominikánské náměstí

Markraběcí manželé do Brna přijeli v lednu 1350 a ubytovali se v domě jednoho z nejbohatších brněnských měšťanů Alrama na nároží Veselé ulice a Rybného trhu, dnešního Dominikánského náměstí. Nejhezčí výhled do náměstí se nabízí z terasy barokního chrámu sv. Michala, pod níž kdysi bývaly masné a rybí krámy. Dominantou náměstí je Nová radnice, barokní areál bývalého dominikánského kláštera, další pozoruhodná památka se skrývá v podzemí; jde o sklepení domu mincmistrů, objevené roku 1999 a připomínající někdejší brněnskou mincovnu, která stávala na nároží Dominikánské, Mečové a Panské ulice. O další skvostnou památku bohužel Dominikánské náměstí přišlo na začátku 20. století, kdy byla během rozsáhlé asanace navzdory protestům občanů i odborníků zbořena raně gotická královská kaple z roku 1297. Rozrůstající se rodina moravského markraběte ji nepochybně mnohokrát navštívila, vy si její fragmenty prohlédnete v Mincmistrovském sklepě. Jeho prohlídky zajišťuje Turistické informační centrum.
 
 

Zastavení druhé: hrad Špilberk

Alramův dům samozřejmě byl jen přechodným bydlištěm. Podle historiků si Jan Jindřich nechal pro potřeby dvora upravit areál mincovny na Dominikánském náměstí, o jeho vzhledu se ale žádné zprávy nedochovaly. V nové rezidenci přišel na svět prvorozený syn markraběcího páru Jošt Moravský (1351–1411), později k němu přibyli ještě dva synové, Jan Soběslav (1355/57–1380) a Prokop (1358–1405), a tři dcery, Kateřina (1353–1378), Alžběta (?–1400) a Anna (? – před 1405).

Zhruba po deseti letech života na Moravě začal Jan Jindřich pomýšlet na úpravy Špilberku. Ten v té době sloužil především jako strážní hrad, proto vladaři Moravy raději bydleli dole ve městě. Reprezentačním sídlem moravských markrabat se hrad stal teprve po smrti Jana Jindřicha, kdy se vlády ujal Jošt Moravský.
 

Zastavení třetí: Místodržitelský palác a kostel sv. Tomáše

Za vlády Jana Jindřicha se Brno nebývale rozrostlo, počet obyvatel dosáhl 8 000. Záhy po svém příjezdu založil nový markrabě augustiniánský klášter s kostelem sv. Tomáše, který se měl stát důstojným místem posledního odpočinku moravských Lucemburků. Jan Jindřich stavbu začal, jeho syn Jošt ji dokončil a oba jsou pochovaní v hrobce před hlavním oltářem klášterního kostela. Společně se tak postarali o potíže všech, kteří v následujících staletích Brno bránili před útoky nepřátel: klášter a kostel totiž stály mimo hlavní městské hradby a představovaly nejslabší článek obranného systému.
Stopy po gotice setřely stavební úpravy v období baroka, ovšem augustiniáni se v důsledku josefínských reforem v roce 1783 přestěhovali do budov starobrněnského kláštera a Místodržitelský palác se stal sídlem státních a zemských úřadů. Dnes v něm sídlí část Moravské galerie, hlavní portál zdobí sochy markraběte Jana Jindřicha a jeho syna Jošta jako římského krále od Josefa Leonarda Webera. Další, mnohem známější socha markraběte Jošta od Jaroslava Róny stojí před palácem.
 

Zastavení čtvrté: letní sídlo a kartuziánský klášter v Králově Poli

Poslední rezidencí Jana Jindřicha bylo letní sídlo v Nové Vsi, dnešním Králově Poli. Když tu později založil kartuziánský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice, dvorec se stal jeho součástí. Areál je nyní součástí Fakulty informačních technologií VUT a můžete si v něm prohlédnout Muzeum výpočetní techniky.
 

Zastavení páté: hrad Veveří

Jan Jindřich nechal značně přestavět a rozšířit hrad Veveří. Dnešní oblíbený výletní cíl nad Brněnskou přehradou tehdy byl jen malý lovecký hrádek, který se rozrostl téměř do dnešního rozsahu právě za moravských markrabat. Nejstarším zachovalým objektem hradu jsou věže: mohutná hranolová věž v jihovýchodní části hradu vznikla asi v první polovině 13. století, břitová obranná věž s královským palácem a kaplí byla postavena ve druhé polovině 13. století. Jan Jindřich na Veveří často pobýval a zveleboval hrad novými přístavbami.
 

Zastavení šesté: kaple Matky Boží u hradu Veveří

Nad Brněnskou přehradou kousek od hradu Veveří stojí už přes 800 let vzácná gotická kaple Matky Boží. Je starší než blízký hrad a v jejím interiéru uvidíte na vlastní oči kopii vzácného obrazu Madony z Veveří ze 14. století. Jeden z nejproslulejších mariánských obrazů na Moravě a v českých zemích zřejmě pořídil markrabě Jan Jindřich v pražské malířské dílně, která dodávala i na královský dvůr. Možná malbu dostal jako dar přímo od svého bratra Karla IV. společně s udělením titulu moravského markraběte v roce 1349? Nevíme, právě Jan Jindřich ale vzácnou malbu daroval do kaple svého hradu Veveří. Originál byl v kapli umístěn několik století, dnes je k vidění v Diecézním muzeu v Brně.
 

Co možná nevíte o Moravských Lucemburcích

  • Za časů vlády Jana Jindřicha vznikla v Brně právní kniha písaře Jana, unikátní právní kodex Iura originalia civitatis Brunensis, který se stal základem všech dalších městských práv českých i moravských měst. Brno samo se těmito pravidly řídilo prakticky až do roku 1697, kdy je vystřídalo sjednocené městské právo.
  • Za vlády Jana Jindřicha sice Brno získalo řadu výhod, současně se ale velmi zadlužilo. Markraběcí dvůr sice nebyl nijak zvlášť luxusní, ale nebyl ani levný. Z dluhů se město vzpamatovalo až za Václava IV.
  • Tyrolská hraběnka Markéta zvaná Pyskatá obvinila Jana Jindřicha z impotence. Skandál otřásl celou středověkou Evropou i vztahy vládnoucích rody Lucemburků a Wittelsbachů, nicméně Markéta neměla pravdu: kromě šesti vlastních dětí a tří dalších manželek měl Jan Jindřich nejméně jednoho levobočka a po smrti Markéty Opavské udržoval skandální vztah s kněžnou Alžbětou Těšínskou, bývalou jeptiškou. Ta kvůli němu dokonce odešla z kláštera.
  • Znáte legendu o Svatoplukových prutech? Nejvýznamnější panovník velkomoravské říše na nich svým synům dokazoval, jak funguje svornost: tři pruty najednou zlomit nešly, zato po jednom se lámaly snadno. Lucemburkové tuhle pověst zřejmě neznali: po smrti Jana Jindřicha jeho tři synové Jošt, Prokop a Jan Soběslav rozpoutali dlouhé období krvavých sporů a válek o dědictví a moc. Pro Moravu to byl konec šťastné doby míru a stability.
  • Jan Jindřich dbal na vzdělání: jeho nejstarší syn Jošt patřil k nejvzdělanějším panovníkům své doby. Naplněním ambicí ctižádostivého politika byla volba za římského krále v říjnu 1410. Krátce před korunovací v lednu 1411 ovšem zemřel na Špilberku. Okolnosti jeho smrti dodnes nejsou jasné: mohla to být nemoc, ale také mohl být otráven.