ÚvodVýletyVýlety s příběhemVýlet za malířem Františkem Ženíškem po Praze

Výlet za malířem Františkem Ženíškem po Praze

František Ženíšek (25. května 1849, Praha-Nové Město – 15. listopadu 1916, Praha) byl český malíř z generace umělců kolem Národního divadla. Pro úspěšného umělce své doby bylo charakteristické perfektní zvládnutí řemesla a uhlazený styl, který dokonale vyhovoval tehdejšímu oficiálnímu vkusu. Pojďte se s portálem Kudy z nudy podívat do míst, kde žil a hlavně tam, kde tvořil – třeba do pražského Karlína, do Národního muzea, Obecního domu, Národní galerie anebo do Národního divadla.

František Ženíšek se narodil 25. května 1849 v Praze v bohaté kupecké rodině ve Štěpánské ulici. Jeho studia byla přímočará a jasná podobně jako kariéra, která ho čekala: z pražské Akademie výtvarných umění, kde již během studií svým přirozeným talentem převyšoval spolužáky Alše, Brožíka, Lišku či Tulku, si na dva roky "odskočil" na Akademii ve Vídni, pak se vrátil do Prahy a až do roku 1874 pokračoval ve studiu u J. M. Trenkwalda a J. Sweertse.
 

Hádka v Národním divadle

Luneta v Národním divadlePro mnohé je pražské Národní divadlo celoživotní metou, pro Ženíška naopak bylo odrazovým můstkem. Jeho dílem je osm alegorických ženských postav, vějířovitě rozmístěných na stropě hlediště do kruhu kolem hlavního lustru. Nad hlavami diváků se vznáší jednotlivé múzy umění: Architektura, Sochařství, Tanec, Mimika, Epika, Lyrika, Hudba a Malířství. Kromě hlediště Ženíšek vyzdobil ještě prostory foyeru a stal se také vítězem soutěže na umělecký návrh hlavní opony. Ta však byla zničena při požáru divadla v roce 1881 a druhou oponu už kvůli Ženíškově zaneprázdněnosti maloval někdo jiný: Vojtěch Hynais.

Právě vinou výzdoby foyeru však ztroskotalo Ženíškovo přátelství s Mikolášem Alšem. Aleš, který soutěž na výzdobu prostoru vyhrál, nabídl Ženíškovi spolupráci při konečném ztvárnění cyklu Vlast. Na některých lunetách se shodli, ale jiné Ženíšek udělal podle svého vkusu a dokonce si přivlastnil autorství celého cyklu. Aleše spor natolik rozladil, že od dalších zakázek odstoupil.

Spor Ženíška s Alšem se českým výtvarným uměním táhne už více než sto let a dosud vlastně nebyl vyřešen; navíc ironií osudu během života obou umělců společnost dávala přednost Ženíškovi, ale s časovým odstupem je lépe hodnocen Aleš. Každopádně tehdy, v době stavby Národního divadla, Ženíšek zvítězil – ale za jakou cenu?
 

Kde najdete další Ženíškova díla

Oldřich a BoženaNezdá se však, že by konflikt Ženíška jakkoli poznamenal; stal se dobře placenou uměleckou hvězdou a salonním portrétistou řady osobností té doby. Mezi nejznámější patří portrét císaře Františka Josefa I., hrabat Karla III. Schwarzenberga, George Christiana Lobkowitze a dalších významných představitelů měst i církve. Věnoval se také malování velkých postav z české historie a vlastenecky zaměřených historických obrazů; nejznámější z nich je zřejmě populární výjev setkání Oldřicha s Boženou, který můžete vidět v expozicích Národní galerie v Praze.

Ženíšek také vzdělával další generace umělců, například J. Špillara, J. Köhlera či J. Preislera, zprvu jako profesor na pražské Uměleckoprůmyslové škole, později na Akademii. Jako kuriozita v seznamu jeho děl působí výzdoba stropu železničního jídelního vozu, zhotoveného pro vídeňský císařský dvůr. Podílel se také na návrzích mozaikových oken pro kostely sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně a sv. Ludmily na Náměstí míru na Vinohradech, jeho dílem jsou návrhy některých nástěnných maleb v Obecním domě a lunety v Pantheonu Národního muzea na Václavském náměstí.

František Ženíšek zemřel 15. listopadu 1916 v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.