Do
Siřemi přijel
Franz Kafka v září roku 1917, krátce poté, co mu lékaři potvrdili diagnózu tuberkulózy hrtanu. Zbývajících sedm let života marně zápasil s nemocí a většinu času trávil ve zotavovnách a léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí. Celou tu dobu psal a své úvahy a zážitky zanechal ve formě deníkových záznamů nebo v dopisech přátelům. Co ho přivedlo právě do chmelařské krajiny na
Žatecku, do vesnice, která i dnes vypadá, jako by se tam zastavil čas?
Kafka jede na venkov
Mohlo za to zdraví: v srpnu 1917
Kafka dostal první záchvat chrlení krve. Jeho přítel
Max Brod ho donutil podstoupit důkladné vyšetření, a na začátku září se tušení vážné nemoci změnilo v jistotu: Kafka měl tuberkulózu, nemoc, která v 19. století patřila mezi nejčastější příčiny úmrtí.
Kafka, který pracoval jako úředník u pojišťovny, dostal v práci tři měsíce volna „na zotavenou“. Když si vybíral místo, kam pojede, postupně zavrhl
Radešovice, kam jeho rodiče občas jezdili na prázdniny, i
Lanškroun, který mu doporučil nadřízený. Zvítězila
Siřem, malá vesnice na
Žatecku. Zvala ho tam jeho nejmladší a nejoblíbenější sestra Ottla aneb
Otilie (1892–1943), která se tam starala o hospodářství svého příbuzného. Proto je také statek č. 15 v Siřemi nejvyhledávanější: proslavila ho fotografie Franze Kafky s Ottlou na zápraží.
V tomto domě ale nebydleli; Ottla na pohlednici odeslané Maxi Brodovi ze Siřemi 20. září 1917 vyznačila jako jejich bydliště dům č. 35, zbořený po druhé světové válce.
Kafkova Siřem
Ve světě
Siřem znají pod německým názvem Zürau. Její český název je odvozený od slova osiřet, je součástí města
Blšany a žije tu jen pár desítek obyvatel, zbytek tvoří chataři a chalupáři. Nějakou dobu tu bývala
Galerie Kafka, nyní je ale zavřená. Z dopisů víme, že Kafka v Siřemi trávil čas činnostmi, které k uzdravování patří: sluněním, koupáním a procházkami, občas i lehčí prací v hospodářství. Psal méně, než si původně představoval; deník označil jako
Siřemské zápisky. Jinak mu ale chyběl běžný životní styl města a rušily ho kejhající husy, lomoz z návsi, bušení z dílen, klavír od sousedů – prý snad jediný klavír v severozápadních Čechách, jak o něm psal – i myši pobíhající po stavení. Když mu radili, aby si pořídil kočku, poslechl, ale pak vyvstal další problém.
„Myši jsem vypudil kočkou, ale jak se mám zbavit kočky?“ stěžoval si Kafka na příliš přítulnou micku.
Sýpka jako tajemný Kafkův Zámek
Ze tří měsíců na zotavenou nakonec bylo osm, na přelomu dubna a května 1918 se ale Kafka musel vrátit do práce. Na čas strávený v
Siřemi později vzpomínal jako na zřejmě nejkrásnější dobu svého života. Život na venkově ho sice příliš nenadchl, přesto ale právě tady možná najdeme místo, které dýchá atmosférou podobně jako mnohem známější lokality v
kafkovské Praze.
Nad vesnicí totiž stojí mohutná barokní
kontribuční sýpka, která byla podle některých literárních historiků inspirací pro
román Zámek. Připomeňme si jeho začátek:
„Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím do silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.“
O roli předobrazu tajemného kafkovského zámku se ucházejí i jiná místa, namátkou
hrad a zámek Frýdlant, ale proč by to nemohla být právě Siřem? Nikdy jinde na venkově Kafka nestrávil celou zimu, nikde nemohl tak autenticky zachytit svět sedláků, čeledínů, hospodských i učitelů. Možná kostelem z románu byl zchátralý
kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, možná v Siřemi Kafka našel i předlohu hospody. Poctivě ale dodejme, že Kafka sám román nikdy nevydal a nic neprozradil ani o místech, která ho inspirovala. Román začal psát až v roce 1922 a Siřem je v jeho životopisech uváděna pouze jako jedno z míst, kde sbíral podněty.
Přes židovské hřbitovy na vrch Rubín
Příjemnou tečkou může být zastávka s dalekým výhledem z
vyhlídkové věže na vrchu Rubín u
Podbořan. Cestou ze Siřemi se můžete zastavit u dvou
židovských hřbitovů. První najdete těsně u silnice z Podbořan do Očihova; pochází z konce 19. století, ale byl téměř zničen za druhé světové války. Pravým opakem je
židovský hřbitov u Letova, obce, kde žila jedna z největších židovských komunit
Podbořanska. V polovině 19. století tu žilo přes dvacet židovských rodin, které měly i vlastní synagogu. Na hřbitově bylo přes 500 náhrobků, a i když řada z nich byla zničena, starý hřbitov má magickou atmosféru a patří k jednomu z nejkrásnějších míst v okolí. Od hřbitova s pečlivě opravenou zdí i vraty je široký výhled na
Podbořany,
Doupovské i
Krušné hory.