Vila Bertramka a park na pražském Smíchově

Pečlivě pěstěná zahrada se nachází na Praze 5 na Smíchově v Mozartově ulici. Ve 40. letech 18. století ji zakoupil a nechal upravit jako anglický park a letní sídlo A. Bertam z Bertramu. V letech 1787 – 1791 navštívil Bertramku W. A. Mozart zde dokončil Dona Giovanniho.

Kdysi za hranicemi tehdejší Prahy vznikaly v pražském předměstí v místě vinic, polí, hájků potoků i rybníků předměstské vily, usedlosti a dvory. Tak také vznikla Bertramka, jako typická předměstská usedlost pod Černým vrchem s kartuziánskými vinicemi.
Původní viniční usedlost založila po roce 1603 Anežka Kobrová. Koncem 17. století vznikla následně usedlost pojmenovaná po Františku Bertramu. V letech 1787 a 1791 zde byl hostem W. A. Mozart, který v tomto malebném prostředí dokončil svou slavnou operu Don Giovanni. V roce 1871 Bertramka vyhořela a posléze byla přestavěna. Od roku 1964 je usedlost památkově chráněná.
Za dob Bertramů zde bývaly užitkové zahrady, které byly pouze součástí viniční a částečně hospodářské usedlosti, a postupně byly upravovány do podoby předměstských villegiatur, venkovských usedlostí, typických pro Smíchov té doby. Statek byl tehdy hospodářsky soběstačný, produkovala se zde zelenina, ovoce i mléko a obilí, stavení mělo v přízemí také kravín pro patnáct kusů dobytka a konírnu pro šest koní. Zahrada však byla postupem času upravována jako anglický park a rekonstruována v roce 1956.

V horní partii zahrady je umístěna socha, busta W. A. Mozarta od Tomáše Seidana z roku 1876, a ještě výše kamenný stůl a lavice, kde údajně Mozart komponoval. Pod bustou v horní části zahrady dodnes naleznete malý zahradní bazének lemovaný květinami.
S přispěním opery Národního divadla byla ve čtyřech sálech vily vytvořena expozice s tematikou světových premiér oper Don Giovanni a La clemenza di Tito v Nosticově (Stavovském) divadle a opery La finta Giardiniera jakožto osmé Mozartovy opery, provedené v Praze do konce 18. století. Hasse-Gesellschaft propůjčila na Bertramku výstavu o generačně starším německém skladateli a jeho setkání s nadějným mladým skladatelem Mozartem.

Výstava Jedinečnost pražských korunovačních oper Marie Terezie a Leopolda II. 

Protože korunovace jako specifický státní akt okázale ceremoniální povahy je vždy spojena i s rozsáhlými hudebními aktivitami, stala se v evropských dějinách hudby tématika korunovačních oper předmětem rozsáhlého výzkumu. Konfrontace hudebních a mimohudebních reálií dvou  pražských korunovací v 18. století mají zcela mimořádnou výpovědní sílu a ideou předkládaného projektu bylo tyto skutečnosti prezentovat výstavou na půdě významné pražské mozartovské památky, tj. na Bertramce.

Výstava Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky a Mozartovy obce v ČR představuje historické porovnání obdobné politické akce, mající však naprosto rozdílné pramenné základny pro zkoumání jejich hudební a divadelní realizace. Projekt se zaměřil na dvě italskojazyčné korunovační opery, přičemž 1743 se jednalo o pasticcio, tj. operu sestavenou z dříve zkomponovaných árií různých autorů, a 1791 o operu, objednanou na základě smlouvy s českými stavy impresáriem pražské opery Domenicem Guardasonim u W. A. Mozarta.