Botanická zahrada Praha si pro své návštěvníky připravila novinku. V expozici tropických deštných lesů ve skleníku Fata Morgana je nově umístěn nejmenší leknín na světě – leknín trpasličí (Nymphaea thermarum). Ve volné přírodě tato vodní rostlina již neexistuje.
Celá rostlina tohoto druhu by se vešla na jeden list běžných leknínů, které známe z vodních ploch. Tato vodní rostlina se vyskytovala
do roku 2008 pouze v jediném
termálním prameni ve Rwandě. Tam v důsledku jeho odvodnění pro zemědělské účely zcela vyhynula. V současnosti je k vidění jen v botanických zahradách a
Botanická zahrada v Troji je jednou z nich.
Leknín trpasličí byl objeven teprve v roce
1987. Nacházel se na jediném místě na světě – v termálním prameni ve Rwandě. Protože byl velmi vzácný a již od svého nalezení považován za
ohrožený vyhynutím, začalo se s jeho pěstováním v zahradách v
Německu a
Velké Británii.
Nejmenší a nejvzácnější leknín na světě
Leknín trpasličí (Nymphaea termarum) patří do čeledi leknínovitých. Rostlinka je skutečně miniaturní –
průměr jednoho trsu je do 15 centimetrů a jeden
list měří obvykle
jeden až dva centimetry. Oproti tomu list největší leknínovité rostliny na světě – viktorie královské (Victoria amazonica) může ve volné přírodě dosáhnout až průměru tři metry. Leknín trpasličí rostl původně v horkém termálním prameni, ve vlhkém bahně. Má
drobné bílo-žluté květy, které se
rozevírají z rána a zavírají se během odpoledne. Rozkvést může kdykoliv během roku.
Trpaslík s velkým příběhem
Tento trpasličí druh leknínu byl znám pouze z jediné malé lokality na jihu Rwandy, poblíž hranic s Burundi a Demokratickou republikou Kongo. Rostl v malém
mokřadu vedle bugaramských teplých pramenů, známých pod domorodým názvem
Amashyuza. Mokřad měl v průměru asi 20 až 30 metrů a byl napájený výtokem z malého jezírka, do kterého ústily teplé prameny vyvěrající opodál. Leknín trpasličí tu objevil teprve v roce
1987 německý botanik Eberhard Fischer z Univerzity v Koblenz-Landau. Při další návštěvě této lokality si uvědomil, jak křehká je rovnováha biotopu, v němž leknín roste, a
odeslal několik exemplářů do botanické zahrady v Bonnu. Rostliny zde mnoho let rostly, jejich rozmnožování tu však nebylo příliš úspěšné. Počátkem nového tisíciletí se projevila řada faktorů, které vedly k vysušení termálního jezírka, a v roce
2008 byl leknín
prohlášen za vyhynulý. Poslední rostoucí exempláře v Bonnu poskytly
semenáčky, které se v rámci výměnného programu dostaly do
londýnské botanické zahrady Kew do rukou Carlose Magdaleny Rodrigueze. Ten zjistil, že tomuto leknínu se nedaří pod vodou, ale musí se pěstovat
těsně pod hladinou. Následně se podařilo vypěstovat
30 mladých rostlin a tento druh tak byl
zachráněn před úplným vyhynutím. Za posledních 10 let se leknín trpasličí rozšířil do botanických zahrad po celém světě. Na udržovací kultuře v Česku se kromě
Botanické zahrady hl. m. Prahy, kam se dostaly první rostlinky, nyní podílejí i zahrady v
Liberci,
Plzni nebo Třeboni.