Tereza z Davle & Hynek Čermák

Tereza z Davle

Tereza pochází z Podkrkonoší, ale vyrůstala v Davli, která jí sice náhodou, ale už nadobro propůjčila její umělecký pseudonym.

Počátky fotografování spadají do jejích osmnáctých narozenin, kdy si za peníze, které dostala od babičky, koupila svůj první fotoaparát. Pro povolání cukrářky, kterou se vyučila, ani pracovnice v cestovním ruchu, který později studovala, se vůbec nehodila. Svůj volný čas proto raději věnovala právě fotce.

Terezinou specializací je černobílá glamour fotografie, převážně portrét a akt. S portréty slavných hvězd filmového plátna, jako byla Marlene Dietrich, Lída Baarová, nebo Audrey Hepburn, které sbírala jak její babička, tak maminka, se ostatně setkávala už od dětství. Umělé řasy, cigaretové špičky, vysoké podpatky, perly a jiné doplňky tvoří běžnou součást jejích klientek.

Lásku k starým časům si uchovává i směrem k technice, kterou používá. To, že fotí na přístroje, které jsou starší než ona, není nic výjimečného. Do nových technologií se nehrne a zatím po tom ani netouží. Od jiných fotografů se odlišuje právě svou technickou nedokonalostí. Mnohem větší důraz klade naopak na atmosféru, nepopsatelnou náladu, která prostřednictvím fotek promlouvá.

Ve volné tvorbě se Tereza věnuje prakticky výhradně klasické černobílé aranžované fotografii, zejména ženskému portrétu a aktu; téměř neznámou, ovšem stále rostoucí částí jejího díla jsou zátiší a krajina. V současnosti žije a tvoří v Českém Krumlově.

Hynek Čermák

Hynka Čermáka asi netřeba českému publiku představovat. Držitel Českého lva, herec Dejvického divadla a rolí převážně drsňáků v sobě skrývá něžnou uměleckou duši. A vlastně není divu. Oba jeho rodiče jsou výtvarníci, starší sestra Viktorie se stala fotografkou a on sám nějak asi tak od 15 let věděl, že k tomu taky jednou dojde. Potkávat nahé ženy pózující v ateliéru táty pro něj bylo celkem běžné.

Původně snil o dráze pilota, maturoval jako mechanik a technickou důslednost a preciznost vnáší i do focení svých modelek. Nejčastěji fotí své kolegyně z divadla, a především svou ženu, Veroniku, která mu s focením i pomáhá. Sehnat modelku je pro něj vždy složité, protože nahota je intimní záležitost, a v začátcích se těžko dokázal soustředit na samotnou fotografickou technologii.

Hynkovi nápady chodí s modelkou. Čeká, čím ho inspiruje. Nějaké nápady má, ale málokdy je uskuteční. Většinou se nechá inspirovat dotyčnou ženou. Raději fotí v plenéru nejen kvůli jisté dávce adrenalinu, ale hlavně kvůli dennímu světlu, které jeho černobílé fotky oživuje.

Rád svými fotkami pomáhá. Výtěžek z prodeje fotek už několik let posílá na konto Bellisek (projekt Bellis Young & Cancer), což jsou mladé ženy s rakovinou prsu. Říká tomu »prso za prso«.

Jak sám říká, »chci to dělat ještě hodně dlouho a stále potkávat spoustu mladých, krásných, šťastných a sebevědomých žen. Ale to souvisí s tím, jak dlouho tenhle svět bude v pořádku«. Má rád ženy, a proto je fotí. V ženách vidí něhu a nositele života a přesně tenhle pocit by chtěl, aby měli i lidé z jeho fotek. Něha je podle něj možná jediná možnost, jak svět zachránit.