Archeologická lokalita Uherské Hradiště – Výšina sv. Metoděje

Národní kulturní památka se nachází v jižní části města Uherské Hradiště zvané Sady (Derfla), blízko silnice na Kunovice, na tzv. sadské ostrožně. V letech 1959–1963 zde probíhal pod vedením Viléma Hrubého (z Moravského zemského muzea v Brně) archeologický výzkum, při němž byly objeveny pozůstatky neopevněného dvorce církevně-mocenského charakteru.

Právě sem přišli někdy na konci 8. století jedni z prvních křesťanských misionářů. Přicházeli z Aquileie na pobřeží Jaderského moře a ze Salcburku, o něco později z Pasova. Pravděpodobně s vědomím místního knížete vystavěli na sadské ostrožně kostel, který v nadzemní hmotě mohl mít podobu kříže, nad jehož středem se tyčila mohutná čtyřhranná věž. Kostel byl omítnut, vymalován, opatřen litou maltovou podlahou a kryla jej střecha z hliněných vypalovaných komponentů. Tato architektura zcela jistě dominovala širokému okolí. K její realizaci došlo někdy na přelomu 8. a 9. století, tedy ještě před vznikem Velké Moravy. Byl to jeden z prvních zděných kostelů na sever od Dunaje. 

Komplex několika zděných sakrálních staveb, budovaných ve třech stavebních fázích, zaujímal dominantní, zdaleka viditelnou polohu. Nejprve byl v první třetině 9. století postaven kostel na půdorysu řeckého kříže. Směrem na západ byl k němu v 60.–70. letech téhož věku přistavěn sálový kostel s půlkruhovým závěrem. Ten bývá někdy interpretovaný jako kaple se dvěma bočními vchody a svým vznikem je nejspíše svázán s nově příchozími staviteli byzantské misie. Zřejmě ještě ve třetí čtvrtině 9. století byly k severní obvodové zdi kostela s křížovou dispozicí přistavěny hrobová komora a kaple, téže fázi pak přísluší i vznik zděné příčky v západním kostele. V této souvislosti pak vyvstává možnost, že západní kostelík se stal místem výuky katechumenů, zatímco kaple s hrobovou komorou posloužila k uložení pohřbu význačného Moravana (hrob knížete Svatopluka?). Nejbohatším ze zdejších hrobů byl hrob „Sadské princezny“ nacházející se v těsné blízkosti kostela. Západně od celého komplexu byla postavena ještě křtitelnice (baptistérium).

Vně, ale i uvnitř církevních staveb bylo odkryto 87 pohřbů z průběhu 9. století, nezřídka uložených v rakvích a s bohatými milodary. Hřbitovní areál s kostelem byl na severní straně dvěma zídkami oddělen od seskupení dvanácti srubových staveb, v nich žili a v dílnách pracovali řemeslníci a jejich rodiny. Nechyběla ani studna. Na opačné straně stála rozsáhlá 36 m dlouhá a 6 m široká halová stavba srubové konstrukce – shromaždiště a snad i místo výuky kněží. Mezi okrsky procházela zpevněná cesta. Vzhledem k celkové situaci na Výšině sv. Metoděje (Sadské výšině), jakož i k nálezům odsud pocházejícím – olověný křížek s řeckým liturgickým nápisem (ZOE-IESUS-CHRISTOS-FOS-NIKA), pisátka – stily apod. – se lokalita často klade do souvislosti s působištěm představitelů byzantské misie.

Na původní velkomoravské pohřebiště z 9. a počátku 10. století navázaly mladohradištní pohřby z 11.–12. století. Místo svého posledního odpočinku zde našlo bezmála 900 lidí. Z mladohradištního pohřebiště pochází také 70 mincí. Většinou šlo o denáry olomouckých knížat Oty I. Sličného, Svatopluka, Oty II. Černého a Soběslava z období druhé poloviny 11. až první třetiny 12. století, které plnily funkci tzv. darů převozníkovi Cháronovi na cestě zemřelých do podsvětí. Kaple, které na základě písemného pramene z roku 1247 bývá přisuzováno mariánské zasvěcení, byla spolu se hřbitovem definitivně opuštěna v průběhu 13. století.

V archeologických pramenech je tato lokalita známá jako Uherské Hradiště – Sady „Špitálky“. K prvnímu archeologickému nálezu zde došlo již v polovině 19. století, zprávu o něm podaly dne 10. října roku 1849 Moravské noviny: „… na pahorku předním, když se jde z Hradiště do Kunovice, v krajině přerozkošné… vybíral sedlák z Derfle kamení ze svého pole na stavbu chalupy. Sotva však začal kopat, přišel na úhlednou zeď a po jejím prolomení našel kostru s hliněnou nádobkou. Vyrval kámen a vše ostatní zahrabal.“ Do zájmu archeologů se lokalita dostala v poválečném období. Zásadní zlom nastal potom v roce 1958, hlubokou orbou došlo k narušení archeologických situací a na povrch se dostaly nejenom lidské kosti, ale i zlomky malt, střešní krytiny a opracované kameny. Na základě těchto skutečností zahájil v dalším roce Vilém Hrubý rozsáhlý archeologický výzkum trvající až do roku 1964.

Texty na informačních panelech na místě samotném jsou dostupné v českém, anglickém a ruském jazyce. Virtuální průvodce nabízí navíc německý jazyk.