Černouhelný hlubinný důl založil uhlobaron a bankéř Salomon Mayer Rothschield v roce 1852 vedle jednoho ze svých podniků – Vítkovických železáren. Při znárodňování v roce 1945 přešel důl pod Ostravsko-karvinské doly. Těžba uhlí zde probíhala až do 30. 6. 1992.
Důl Hlubina je součástí tzv. "Ostravských Hradčan", panoramatu tvořeného těžní věží a blízkými vysokými pecemi. V roce 2002 byl celý areál Dolních Vítkovic prohlášen národní kulturní památkou. Z Dolu Hlubina jsou zachovány těžní věž s těžní budovou, staré koupelny z roku 1899, nové koupelny z let 1957-1961, vrátnice a požární bazén s vodotryskem. Celému areálu dominuje kolos vysokých pecí, kde vyniká moderní nástavba vysoké pece č. 1, ze které se stala vyhlídková věž Bolt Tower.
Důl Hlubina měl rozlohu 130 hektarů, 8 pater a jeho maximální hloubka byla 796,6 metrů. Černým dnem v historii dolu se stal 22. květen 1960, kdy došlo na Dole Hlubina v OKR k výbuchu metanu ve sloji Flora, při němž zahynulo 54 horníků a další tři byli zraněni. Vyproštění obětí ve velmi těžkých podmínkách v nízkém porubu bylo ukončeno během sedmnácti hodin od okamžiku výbuchu.
Areál je volně průchozí. Pro zájemce o podrobnější seznámení se s interiéry a historií výroby jsou připraveny komentované prohlídky vysokých pecí a dolu Hlubina, které začínají v návštěvnickém centru (doporučuje se předchozí rezervace přes web, telefon či e-mail).
Prohlídky na dole Hlubina
Prohlídky areálu národní kulturní památky Důl Hlubina a Vysoké pece č. 1 zajišťuje Dolní oblast Vítkovice. Prohlídky trvají přibližně 100 minut a vychází se od návštěvnického centra v budově Velínu ve Vítkovické ulici. Prohlídky probíhají od pondělí do pátku v 10:00 a 14:00 hodin.
Z historie dolu Hlubina
Důl Hlubina v Ostravě byl černouhelný hlubinný důl založený v roce 1852 Salomonem Mayerem Rothschildem (1774–1855) v těsné blízkosti vysokých pecí Vítkovických železáren. V roce 1895 byl začleněn jako součást VKD do správy Vítkovického horního a hutního těžířstva. V roce 1931 byl k dolu Hlubina připojen důl Šalomoun (včetně zbytků jámy Karolína). Po roce 1939 byl celý podnik podřízen správě koncernu Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten “Hermann Göring”, formálně v prosinci 1942 se stalo součástí státního koncernu Hermann Göring Werke. Po ukončení druhé světové války byla na důl uvalena národní správa a poté byl důl znárodněn. Od 1. ledna 1946 byl začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské doly, Ostrava. Od 1. července 1987 byl Důl Hlubina organizačně včleněn do koncernového podniku Důl Ostrava jako závod Hlubina. V rámci útlumového programu těžby uhlí v Ostravsko-karvinském revíru (OKR) byl 30. června 1991 vyvezen poslední vozík s uhlím a činnost dolu definitivně ukončena 30. června 1992.
Po ukončení provozu byl areál s objekty a technickým zařízením Dolu Hlubina s koksovnou a vysokými pecemi Vítkovických železáren prohlášeny v roce 2002 národní kulturní památkou ČR pro svou mimořádnou památkovou hodnotu. Dnes je Hlubina kulturní a vzdělávací čtvrť a nově zrekonstruované budovy jsou nyní připraveny přivítat nejen kulturní a vzdělávací akce, ale i konference, workshopy či diskuze. Na jámě Hlubina zůstaly zachovány: elektrický těžní stroj Škoda (1940), jámová budova s těžními povaly a povaly pro mužstvo, elektrický turbokompresor Breitfeld-Daněk (1922) a kotelna s kotly Gabre (1914–1917).