První zmínky o mlýnu jsou známy již z roku 1586, později byl postaven nový mlýn, který byl v majetku bratrů Winternitzových. Nový kulturně-společenský areál tvoří moderní čtvrť evropského střihu v centru Pardubic. Tvoří zázemí pro synergii kultury, architektury i moderních technologií.
První pardubická
stavba architekta Josefa Gočára (1880-1945) vznikla v letech 1909 a 1910 na břehu
Chrudimky. Architektura mlýnů je
asociací babylonské Ištařiny brány a proto je pro stavbu typické
režné zdivo z tmavých a světlých cihel. Gočár v té době zároveň projektoval
lázeňský dům v Bohdanči, otevřený 1. května 1913, a kubistický palác
U Černé Matky Boží v centru Prahy. Josef Gočár je mnohými považován za největšího českého architekta 20. století.
A kdo že byla ona
rodina Winternitzů, po které byly automatické mlýny pojmenovány? Šlo o význanou rodinu, která výrazně ovlivnila
Pardubice počátkem 20. století. Bratři
Egon a Karel Winternitzové vlastnili v letech 1909-10 mlýn Valcha, který byl zrušen roku 1910. Následně proto
nechali vystavět nové Automatické mlýny. Členové rodiny Winternitzovy byli velmi činní ve veřejném životě Pardubic, avšak během genocidy za druhé světové války jich spoustu zahynula v nacistických koncentračních táborech.
Architektura Gočárových automatických mlýnů je
asociací babylonské Ištařiny brány. V druhé polovině minulého století levé nábřežní křídlo prodloužila čtyřpatrová přístavba, v areálu vznikly i další budovy. Od roku
2014 jsou mlýny
národní kulturní památkou.
Renovace Automatických mlýnů 2016 – 2026
Od roku 2016 prochází mlýnský brownfield díky iniciativě Mariany a Lukáše Smetanových, a od roku 2019 pod hlavičkou jejich rodinné Nadace Automatické mlýny, proměnou na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Automatické mlýny jsou ojedinělým příkladem partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru. Na proměně celého areálu a přilehlých veřejných prostranství se nyní podílí
Pardubický kraj (
Gočárova galerie) i
Statutární město Pardubice (
GAMPA, Sféra).
V první etapě přestavby areálu, v letech 2019–2023, se veřejnosti otevírají čtyři budovy, park před hlavní mlýnskou budovou a nové vnitřní náměstí. Návrhy těchto staveb pocházejí od předních českých architektonických ateliérů: Transat architekti (Gočárova galerie), Šépka architekti (Sféra, GAMPA a veřejná prostranství) a Prokš Přikryl architekti (Nadace AM / Silo).
V druhé etapě výstavby, v období 2025–2027, přibudou do souboru další tři nové bytové a komerční objekty doplněné o občanskou vybavenost, které navrhuje Zette ateliér pod vedením architekta Zdeňka Balíka, který stál u zrodu celé myšlenky revitalizace brownfieldu po boku manželů Smetanových.
Winternitzovy automatické mlýny - revitalizace, Metrostav
První zmínky o mlýnu jsou již z roku 1586.
Bratři Egon a Karel Winternitzové byli vlastníci mlýna Valcha a pomohli ve veřejném životě Pardubic začátkem 20. století.
Během genocidy za druhé světové války mnoho členů rodiny Winternitzových zahynulo v nacistických koncentračních táborech.
Josef Gočár byl český architekt, který navrhl Automatické mlýny v Pardubicích a je považován za největšího českého architekta 20. století.
Architektura Gočárových mlýnů evokuje babylonskou Ištařinu bránu, což je zřetelné v použití režného zdiva z tmavých a světlých cihel.
Automatické mlýny byly v roce 2014 prohlášeny za národní kulturní památku.
Na renovaci se podílejí Mariany a Lukáš Smetanovi a jejich rodinná Nadace Automatické mlýny ve spolupráci s Pardubickým krajem a Statutárním městem Pardubice.
Ve první etapě přestavby byly otevřeny čtyři budovy, park a nové vnitřní náměstí.
Ve druhé etapě přibudou bytové a komerční objekty s občanskou vybaveností navržené ateliérem Zette pod vedením architekta Zdeňka Balíka.
Návštěvníci mohou obdivovat moderní architekturu, navštívit galerie, účastnit se kulturních akcí, procházet se parkem a náměstí a zkoumat historické prvky v areálu.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.