Vrchovištní rašeliniště na rozvodí Vltavy a Otavy, rozprostírající se v mělkém sedle tvořeném severozápadním svahem Černé hory a jižním svahem Čertova vrchu, asi 5 km jižně od Kvildy. Rozsáhlé klečové porosty. Součást prameniště Teplé Vltavy.
Černohorský močál se ze správního hlediska v minulosti nacházel na území revírů
Filipova Huť a Hraběcí Huť. Dnes Černohorským močálem probíhá správní hranice obcí
Modrava a
Kvilda respektive
správní hranice Plzeňského a Jihočeského kraje.
Černá hora je významnou zásobárnou vody. Na jejich svazích
pramení Teplá Vltava,
Černohorský a
Ptačí potok nebo
Grosser Schwarzbach. Na rozvodnici Černohorského potoka a levostranných přítoků Teplé Vltavy (tj. na rozvodnici
Otavy a Vltavy) se nachází Černohorský močál.
Černohorský močál je situován do mělkého sedla mezi Čertův vrch a severozápadní svah Černé hory. Staré mapy kopírují plochu vrchoviště s rozsáhlým porostem kleče s rašelinnou vrstvou. Z jihu je
vrchoviště odděleno táhnoucím se průsekem po drátěném zátarasu z 80. let, který představoval pomyslnou železnou oponu. Podél průseku probíhají odvodňovací kanály, z nichž mnohé byly revitalizovány. Kromě vrchoviště a odvodňovacích rýh je Černohorský močál
obklopen podmáčenou smrčinou. Zejména v odvodňovacích rýhách a podmáčených smrčinách můžete spatřit
do černa zbarvenou hladinu, která se jeví jako chladná a zrádná. Zvlášť v době, když se těsně nad močálem převalují ranní mlhy jen nejasně naznačující keře kleče, borůvek či vřesu, roste pravděpodobnost, že šlápnete vedle.
Na celé
Šumavě je přibližně
6000 hektarů rašelinišť a téměř
dvě třetiny z nich byly v minulosti odvodněny. Nejčastěji proto, aby se zvýšila těžba dřeva v lesích nebo pro získání a údržbu zemědělské půdy. S vysoušením se
začalo už v 19. století, nicméně ty
největší zásahy proběhly v 80. letech, kdy Šumavou procházel drátěný hraniční zátaras oddělující nás od zbytku Evropy.
Železná opona ovlivnila i ráz Černohorského močálu. Podél „opony“ pohraničníci vykopali odvodňovací kanály, z nichž
mnohé sahají do hloubky až dvou a půl metrů. Do nich svedli odtoky z pramenů z navazujících lesních rašelinišť.
Přestože je
oblast v 1. zóně Národního parku Šumava, můžete ho na vlastní oči spatřit nejen jako dobrovolní pomocníci.
Správa parku i do těchto míst organizuje výpravy s odborným průvodcem, díky kterému dobře poznáte zdejší vegetaci a také život v místech, kde člověk nijak nezasahuje.