Božídarské sejpy představují území nedaleko Božího Daru s pozůstatky po rýžování cínové rudy. Oblast je pokryta rýžovnickými kopečky, které zde zbyly po rýžování cínové rudy. Jedná se o území v okolí toku říčky Černé, Božídarského potoka a dalších přítoků.
Stovky kopečků zeminy, takzvaných sejpů, roztroušených západně od
Božího Daru jsou dokladem obrovského rozsahu
rýžování cínovce v této oblasti. Sejpy tvoří jedinečný prvek zdejší
hornické krajiny, nápadný i svou odlišnou vegetací. Při rýžování byly totiž odstraněny
nejlehčí součásti náplavů a s nimi i humusový substrát, a
ryžovnické kopečky jsou tudíž chudé na živiny. Proto se výrazně odlišují vegetací, která na nich roste.
Jednotlivé sejpy jsou obvykle
5-10 metrů, ale i přes 20 metrů dlouhé a jejich výška přesahuje i dva metry. Celkový rozsah sejpů v okolí
Božího Daru přesahuje 250 000 m
2, což je řadí k největším v
Krušných horách i ve střední Evropě. Představují zeminu přemístěnou při jejím
propírání v průběhu rýžovnických prací za účelem získávání
zrn cínové rudy – kasiteritu (SnO2) z aluvia říčky Černé a jejich bezejmenných přítoků. Tvoří je štěrkopísek složený z drobných úlomků hornin, křemenné žiloviny a nepravidelných zrn
křemene,
živce a
slídy.
Zlato v náplavech
Dalším unikátem je
přítomnost zlata ve zdejších náplavech. Unikátnost tohoto jevu spočívá v tom, že
Krušné hory jsou ložiskovou oblastí, pro níž je charakteristická nepřítomnost primárních ložisek zlata – v celém pohoří nenajdeme jediné primární ložisko zlatých rud. Zlato ve zdejších náplavech představuje zřejmě
podřízenou rudní složku obsaženou v greizenech v netěžitelném množství, kdy přírodními procesy (zvětráváním, transportem a sedimentací) došlo k nabohacení a vzniku
zlatinek, které lze dodnes při rýžovacích pracích nalézt.