Semafor, někdejší kultovní pražské divadlo, už baví diváky nadčasovým humorem a nestárnoucími melodiemi po pět desetiletí. Na hvězdnou dráhu za tu dobu vyslalo spoustu stálic české pop music.
Semafor, někdejší kultovní pražské divadlo, už baví diváky nadčasovým humorem a nestárnoucími melodiemi po pět desetiletí. Na hvězdnou dráhu za tu dobu vyslalo spoustu stálic české pop music, muselo ale překonat i řadu peripetií. Populární scéna, která je neodmyslitelně spjata se jmény svých zakladatelů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra.
Název SeMaFor, tedy Sedm malých forem, vymyslel pro divadlo Jiří Suchý, který měl původně v plánu věnovat se co nejširšímu spektru žánrů včetně pantomimy či loutkového divadla. Sedm forem se během prvních dvou sezón smrsklo na formy dvě, a to hudební divadlo a jazzové koncerty. Prvním představením divadla Semafor byla hra Člověk z půdy. Premiéru měla 30. října 1959 v ulici Ve Smečkách, kde nyní hraje Činoherní klub. Semafor se od té doby mnohokrát stěhoval, poslední čtyři roky sídlí v pražských Dejvicích.
Zlatou semaforskou éru šedesátých let podle mnohých ukončila Šlitrova smrt na Vánoce roku 1969. Suchý prý v té době uvažoval, že divadlo zavře. Navíc propukla normalizace, Suchému zakázali Semafor řídit a divadlu byla nakrátko zastavena činnost. Osmnáctého května roku 1970 se na jevišti divadla zjevila Jitka Molavcová, která postupem času vytvořila s Jiřím Suchým novou komickou dvojici, a stala se "součástí inventáře" divadla Semafor.
V rámci Semaforu samostatně působili Miroslav Šimek s Jiřím Grossmannem, kterého po jeho smrti nahradil nejprve Luděk Sobota a po něm Jiří Krampol, a dále také skupina kolem Josefa Dvořáka. Jejich humor ale podle Suchého zaváděl divadlo jiným směrem, než byl původní záměr, a tak se na počátku 90. let s Šimkem i Dvořákem rozešel.