Vedle Galerie U Radnice a Vodárenské věže se Galerie 140 stala nejnovějším přírůstkem do městských galerií v Táboře. Od roku 2013 poprvé v prostorách probíhají výstavy celoročně.
Koncepčně Galerie 140 slouží jako prostor pro velikonoční a vánoční výstavy, doplněné o tématické výstavy.
Historie budovy
Galerie sídlí v jednom z nejmonumentálnějších městských domů v
Táboře. Předpokládá se, že v nejstarším období Tábora v 15. století stávaly na místě dnešního domu hned tři budovy, ovšem pouze do roku 1532. Tehdy došlo k velkému požáru, po kterém byly domy spojeny.
Ve 20. letech 19. století byl objekt výrazně přestavován a upravován. V roce 1845 byl levně prodán Jakubu Zeisovi, táborskému purkmistrovi. Na začátku 20. století byl dům upraven na činžovní a rodina Zeisova ho spravovala až do roku 1971, kdy zemřela paní Růžena Ctiborová, rozená Zeisová.
Potom objekt přešel do majetku obce. V roce 1981 poslední obyvatelé pro nevhodný technický stav dům opustili a ten začal chátrat. Již v roce 1991 se začala promýšlet vhodná varianta přestavby a úpravy této památky.
Cenné vnitřní prostory – zejména mázhaus, dvůr, dispozice patra – volaly po provozu veřejně prospěšném, který by potenciálně mohl zvýšit společenskou a turistickou atraktivitu města. Objekt byl rozdělen na přibližně stejné poloviny, které byly od sebe rozděleny stavebně i provozně. Křídlo domu při Koželužské ulici, které je historicky nejhodnotnější částí, zůstalo ve vlastnictví města. V současné době je v přízemí budovy umístěna Galerie 140 a první patro využívá ZUŠ Oskara Nedbala.
Poznejte Galerii 140 v Táboře, nabídka tématických uměleckých výstav v historické budově s bohatou minulostí. Atraktivita pro turisty i místní.
Galerie 140 v Táboře byla otevřena v roce 2013.
Galerie 140 hostí velikonoční a vánoční výstavy, které jsou doplněné o tématické výstavy.
Budova má bohatou historii sahající do 15. století, kdy na jejím místě stávaly tři domy. Po požáru v roce 1532 byly domy spojeny.
Ve 20. letech 19. století byl objekt výrazně přestavován a upravován. Na začátku 20. století byl adaptován na činžovní dům.
Posledními soukromými majiteli byli členové rodiny Zeisovy, konkrétně paní Růžena Ctiborová, rozená Zeisová, do roku 1971.
Objekt byl rozdělen na provozně i stavebně odlišné části a má sloužit veřejně prospěšně, čímž by mohl zvýšit společenskou a turistickou atraktivitu města.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.