Hrad a zámek Klenová – galerie pod širým nebem

Tato rozsáhlá zřícenina významného středověkého hradu, k níž byl v 19. století přistavěn novogotický zámek, se nachází 13 km západně od Klatov. V druhé polovině 19. století vyrostl v nejbližším okolí ucelený urbanistický komplex obytných a hospodářských budov (sýpka, vila, kaple sv. Felixe, statek). 

Využít můžete také zámeckou restauraci, nazvanou po nejvýznamnějším rodáku z Klenové, renesančním humanistovi Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Historické interiéry poskytují ideální prostředí pro svatební hostiny, spojené s obřadem na zámku Klenová, i pro jiné typy společenských akcí.

Expozice: Volně přístupná zřícenina hradu s nádherným výhledem na Šumavu. Přízemí zámku:  stálá expozice z historie zámku, české výtvarné umění 20. stol., dílo Vilmy Vrbové – Kotrbové. První patro zámku a Sýpka: výstavy umění 20. století. Nádvoří a okolí hradu: galerie moderních plastik pod širým nebem.
 

První zmínka o pánech z Klenového pochází z roku 1287. Z té doby se zachovala spodní část severní zdi paláce a hranolová věž v nejzápadnější části areálu. V letech 1420 – 1465 vlastnil rodové sídlo Přibík z Klenového, proslulý válečník a jedna z nejvýznamnějších osobností tehdejšího politického života. Během husitských válek se mu podařilo obsadit Stříbro a obléhal i Plzeň. Proslavil se také výpadem do Bavor v roce 1450, kde uloupil 600 kusů dobytka a koní. K jeho osobě se též váže pověst, zaznamenaná Václavem Hájkem z Libočan. Podle ní roku 1447 zajal dva polské mnichy, cestující do Bavor, kvůli podezření, že do Říma nesou zprávy, zaměřené proti kališnickému biskupovi Janu Rokycanovi. Krutě je mučil a posléze – aby mučení nevyšlo najevo – je nechal umořit hlady v již zmíněném hradním vězení v hranolové věži. Nejvýznamnějším stavebním činem Přibíka z Klenového bylo další posílení fortifikace hradu.

V první polovině 16. století získal sídlo Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, otec Kryštofa Haranta, který se zde patrně narodil. Roku 1594 se Kryštof účastnil protitureckého válečného tažení, během něhož osvědčil vojenský talent i věrnost císaři. Na jaře 1598 odjel doprovázen svým švagrem rytířem Heřmanem Černínem z Chudenic. Cestu, která vedla přes Bavorsko a Tyroly do Itálie, dále na Krétu, Kypr, do palestinské Jaffy, dnešního Tel Avivu, Jeruzaléma a do Egypta, popsal v cestopisu Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek, jednom z nejslavnějších děl českého písemnictví. Roku 1618 z ne zcela jasných důvodů přestoupil k víře podobojí a aktivně se zapojil do stavovského povstání. Pro účast v odboji byl 21. června popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Pohřben byl do kostelní hrobky na hradě Pecka.

V 19. století byla Klenová kromě několika hospodářských stavení v předhradí zcela zpustlá. Roku 1832 panství zakoupil hrabě Josef Filip Eduard Stadion-Warthausen und Thannhausen. Hradní ruina byla užita jako romantická kulisa. Hrabě Stadion zde upravil vyhlídkové terasy a vyspravil také velkou hranolovou věž, kterou završil střechou s ochozem. Hrabě dále vybudoval spodní bránu, v patře horní brány zřídil kapli, v prostoru před velkou věží vystavěl kočárovnu v novogotickém stylu. Roku 1838 bylo panství prodáno Františku Václavu Veithovi. Ten dokončil zámecké interiéry, jejichž dekorativní výzdobu (iluzivní táflování stěn) pravděpodobně zadal proslulému českému malíři Josefu Navrátilovi, který pro něj a pro jeho příbuzné pracoval též na jiných místech v Čechách, například na zámcích Jirny či Liběchov. Za Heliodora Heidla, který zámek získal po roce 1849 bylo západní novogotické křídlo upraveno v novorenesančním stylu. Jako poslední majitel je uvedena malířka Vilma Vrbová – Kotrbová. V roce 1963 byla na Klenové zřízena galerie výtvarného umění.