Maurská vodárna v Lednici neboli Maurský dům sloužila jako součást systému zásobujícího park vodou a jako lázně zámeckého panstva. Její současnou podobu jí dal v padesátých letech 19. století architekt Jiří Wingelmüller, který při výzdobě fasády kombinoval maurské a gotické prvky.
Objekt přestavěný architektem Wingelmüllerem v
maurském slohu, sloužil částečně jako
parní lázně a současně jako technické zázemí pro zavlažovací systém parku. Zde umístěná turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce.
Čerpadla zavlažující parkové plochy stále plní svoji funkci a jejich prostřednictvím získávají užitkovou vodu rovněž další podniky. Stavba doznala během svého života mnoha proměn. Předcházelo ji
dílo budované Václavem Josefem, prováděné stavitelem Breguinem. Již po dvanácti letech byly nutné nákladné opravy a v zápětí byla tato čerpací stanice zrušena jako nepraktická. Nový projekt byl přijat v roce 1785 a téhož roku započala jeho realizace.
Vodárna se nachází asi 250 m severně od
lednického zámku na břehu
Zámecké Dyje. Jako
jedna z nejstarších zachovaných zařízení tohoto druhu na našem území byla později stavba předána
Technickému muzeu v Brně.