Babiččino údolí v Kladském pomezí, to nejsou jen zámek Ratibořice a Staré bělidlo. Pokud se vydáte proti proudu řeky Úpy, narazíte na zříceninu hradu Vízmburk nazývanou také Východočeské Pompeje. V 70. letech 20. století byl znovuobjeven při archeologickém výzkumu.
Mocný hrad, kvalitou rovný
královským hradům, patřil k nejstarším sídlům ve
východních Čechách. Jeho sousedi ze Slezska i Lužice se hradu natolik obávali, že ho koupili a nechali zbořit. Pozůstatky hradu objevil roku
1972 pod vrstvou hlíny, vysoké místy až 8 metrů, archeolog
Antonín Hejna.
Hrad Vízmburk stával uprostřed lesů na
nepřístupném ostrohu nad ohbím řeky Úpy. Až do archeologického výzkumu, započatého roku 1972, byl hrad skryt pod příkrovem suti a o jeho poloze svědčil jen hradní pahorek se skromnými zbytky věže, příkopy a valy.
Vlastní Vízmburk založil pan Tas, nebo snad už jeho otec, pan Petr ze Skalice. Z Dalimilovy kroniky se o něm dovídáme, že vedl r. 1278 boje s braniborskými vojsky, která vtrhla do Čech pod vedením markraběte Oty Braniborského po smrti českého krále Přemysla Otakara II. V roce 1289 se objevuje v družině krále Václava II., zastával úřad zemského hejtmana v Krakově a později na jiných místech v Polsku. V r. 1303 se stal královským podkomořím v Čechách, až jej roku 1304 zavraždil v Praze Jan Vlk, kterého Tas bezprávně odsoudil k životu psance a připravil ho o majetek. Dědicem otcovského jmění se stal jeho syn Jaroš, násilnický typ, který byl kvůli svým skutkům nucen hrad s panstvím prodat. Roku 1330 jej koupili páni z Dubé. Hrad zanikl poněkud netradiční cestou – roku 1447 jej zakoupila knížata z Lužice i Slezska a slezská města, pro něž hrad představoval stálé nebezpečí a po dohodě s majiteli hrad zbořila a spálila.
Vízmburk byl řazen mezi hrady králových oblíbenců, kteří mohli využít svého postavení a zajistit si špičkovou stavební huť, pracující na panovníkových stavbách. Jejich hrady představují miniatury hradů královských. Hrad byl obávanou hrozbou pro slezská knížata a měšťany z Lužice a Slezska, kteří nakonec rozhodli o osudu hradu. Stalo se to ovšem trochu netradiční cestou: místo vojenské výpravy prostě Vízmburk a některé další hrady v okolí vykoupili a po dohodě s majiteli pobořili. Trosky velké věže překryly ostatní budovy, které se díky silné obvodové hradbě nerozvalily do stran. Díky tomuto "zavření" se Vízmburk výborně dochoval do dnešní doby. V letech 1972 – 1982 byl díky archeologickému výzkumu doslova vykopán ze země a odkryt do současné podoby. V dnešní době je oblíbeným místem pro pořádání různých kulturních akcí.
Rekonstrukce Vízmburka a nová expozice
V historii hradu šlo o největší opravu této památky. Došlo k výměně střechy, byly zastřešeny obvodové zdi a objekty, opraveny sklepy, zpřístupněny zpřístupněny hradní věže. V květnu 2021 se veřejnosti poprvé zpřístupnila nová expozice, ve které mimo jiné najdete fotografie z výzkumu, který proběhl v 70. letech minulého století. Několik místností je zasvěceno období středověku, konkrétně se návštěvníci dozví to, jak lidé na hradě žili, jak hodovali. Nechybí hodovací mísnost, v níž jsou k vidění figuríny postav, historické sklo a keramika, kachlová kamna. Ve sklepích najdete menší expozice představující zejména archeologické nálezy z Vízmburku. Stálé výstavy jsou také v místnostech v hradním torzu.