Bývalá hřbitovní kaple sv. Kříže, jediná stavba, která se zachovala z někdejší obce Hůrka nedaleko Prášil, proslavené kdysi v celosvětovém měřítku výrobou skla, zejména benátských zrcadel.
Kapli dal zřídit Roku 1820 majitel hutí Jiří Kryštof Abele jako
rodinnou hrobku sklářských rodů Abelů a Hafenbrändlů. Do padesátých let dvacátého století tu spočívalo třiadvacet rakví příslušníků obou rodů a dokonce tu odpočíval i
otec známého spisovatele Šumavy – Karla Klostermanna - jehož manželka Charlotta Hauerová také patřila do rodu Abelů.
Po válce byli vysídleni němečtí obyvatelé a později zde vznikl vojenský prostor se střelnicí. Všechny
budovy vsi Hůrka byly zlikvidovány a to včetně kostela. Jako zázrak se může zdát, že stejný osud nepotkal i kapli, v té době již však vydrancovanou a poničenou.
Budova kaple se prý hodila jako
dělostřelecká pozorovatelna. Kaple tedy přežila, a dočkala se i opravy.
Kaple sv. Kříže – Hůrka (příběh Tanec s mrtvými)
Zaniklá obec Hůrka na Šumavě se proslavila jako sklářská osada v pohraničí. Pohnutá historie obce
se začala psát roku 1732, kdy byla při sklářské huti Hafenbrändlů založena osada Hůrka (později Stará Hůrka). V roce 1766 byla nedaleko založena nová sklárna a místu se začalo říkat Nová Hůrka. Roku 1789 dal Ignáce Hafenbrädl v obci postavit kostel, zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému a v roce 1820 inicioval zbudování kaple Jiří Kryštof Abele. Hřbitovní kaple Sv. kříže sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrändlů a první pohřbenou byla roku 1832 Marie Zuzana Hafenbrändlová. Mezi pohřbenými byl i rodinný lékař Abelů, otec Karla Klostermanna, MUDr. Josef Klostermann. Pamětní desku tohoto lékaře, stejně jako vzpomínku na známé i neznámé oběti střežené hranice, najdeme na průčelí a zdi kaple.
Osud Hůrky se naplnil po 2. světové válce, kdy došlo k vysídlování německého obyvatelstva a následné demolici obce. V Hůrce byla ušetřena jen kaple, a to jen z praktického důvodu využití jako pozorovací věž. V této pohnuté době docházelo často na tomto posvátném místě k rabování a mrtví tak neměli ani po smrti žádný klid. Asi nejznámější příběh pochází z roku 1952, kdy skupina podnapilých vojáků
z nedaleké posádky násilím vnikla do krypty, vynosili rakve ven, opřeli je o zeď a rozstříleli je. Posléze mrtvé okradli o cennosti. Po tomto ohavném činu dokonce vojáci s mrtvolami začali tančit. Tento hrůzostrašný a bizarní výjev spatřil kolem procházející lesník a dále se ústně tradoval mezi místními. Ostatky zmasakrovaných těl následně zakopali na hůreckém hřbitově. Nicméně pomsta mrtvých na sebe nenechala dlouho čekat. Podle některých pramenů všichni vojáci postupně zemřeli do několika měsíců na záhadnou infekci.
Poznejte historii bývalé hřbitovní kaple sv. Kříže a pohnuté události, které se zde odehrály po druhé světové válce. Nahlédněte do osudů místních obyvatel.
Kapli dal zřídit v roce 1820 Jiří Kryštof Abele jako rodinnou hrobku sklářských rodů Abelů a Hafenbrändlů.
Po druhé světové válce byla kaple ponechána, protože sloužila jako dělostřelecká pozorovatelna, ačkoli byla vydrancovaná a poničená.
V roce 1952 vojáci z nedaleké posádky vnikli do kaple, vynosili rakve, rozstříleli je a s mrtvolami začali tančit. Později mrtvé okradli o cennosti.
Pamětní desky připomínají historii kaple, rodiny Abelů a Hafenbrändlů, a také rodinné lékaře Abelů, MUDr. Josefa Klostermanna.
Podle legend všichni vojáci, kteří se podíleli na hrůzostrašném činu v kapli, zemřeli do několika měsíců na záhadnou infekci.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.