Pietní místo se nachází na místě nálezu těla Anežky Hrůzové v lese Březina, která zde byla v dubnu roku 1899 zavražděna. Z hrůzného činu byl obviněn žid Leopold Hilsner, kterému přitížila domněnka, že se jednalo o rituální vraždu. Celé kauze se pak začalo říkat Hilsneriáda.
Více než sto let uplynulo od chvíle, kdy byla
v lese u Polné na Vysočině zavražděna švadlenka Anežka Hrůzová. Z vraždy byl obviněn a poté souzen žid Leopold Hilsner. Zpočátku celkem nenápadný kriminální čin přerostl díky domněnce, že mohlo jít o rituální židovskou vraždu,
v kauzu celoevropského formátu, kterému se začalo říkat Hilsneriáda. O dávné vraždě lidé dodnes hovoří a k místu neštěstí se chodí dívat.
Symbolický hrob ohraničují kameny, nad nimi se tyčí dřevěný kříž a na stromě visí pamětní cedule pod svatým obrázkem. Místem prochází také
naučná Klementova stezka.
Anežka Hrůzová
docházela do služby do Polné – židovského města. Na konci března 1899 k večeru se vracela pěšky domů do Věžničky
podél lesa Březiny, k matce a bratrovi však již nedorazila. Na Bílou sobotu 1. dubna bylo při pátrací akci nalezeno mrtvé,
částečně obnažené a zohavené tělo devatenáctiletého děvčete. Souhra událostí (smrt vykrvácením, znehodnocení a nepříliš důkladná prohlídka místa činu, nepořízení fotografické dokumentace, nezkušenost četníků i následně povolané soudní komise, obratně
manipulované svědecké výpovědi a v neposlední řadě tehdejší souběh období křesťanských Velikonoc a židovského svátku Pesah) dala vzniknout
pověsti o rituální vraždě, ze které byl po nějaké době obviněn tehdy
dvaadvacetiletý Leopold Hilsner – polenský Žid, povaleč a tulák. Byl zatčen pod tlakem veřejného mínění a bez jakýchkoli usvědčujících důkazů. Hilsner se ze zoufalství a strachu z trestu smrti, pod tlakem okolností a příslibem mírnějšího trestu
nechal dotlačit ke smyšlenému přiznání. Proti rituální vraždě a s protestem proti vedení soudního procesu vystoupil počátkem listopadu 1899
profesor T. G. Masaryk.
Leopold Hilsner byl obžalován také ze starší vraždy Marie Klímové z Horní Věžnice (přestože příčina smrti nebyla prokázána, spojitost s vraždou A. Hrůzové také ne, svědkové poskytovali smyšlená svědectví) a v následném soudním procesu v Písku byl
odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrt, který mu byl císařskou milostí změněn na trest doživotního žaláře. Přestože během následujících let byla
podána celá řada žádostí o revizi Hilsnerova procesu, nikdy k ní nedošlo. Leopold Hilsner byl
po devatenácti letech omilostněn a
v roce 1928 zemřel ve Vídni ve věku 51 let.
Skutečný vrah Anežky Hrůzové zůstal
nevypátrán a nepotrestán. Hilsnerova aféra poutala po určitou dobu značnou pozornost celé Evropy a vyvolala
nejsilnější vlnu antisemitismu v 19. století na českém území.