Nejjižněji položené keltské hradiště v Čechách bylo podle nálezů osídleno už v době bronzové. Oppidum leželo na strategické obchodní cestě. Mohutné opevnění dnes připomínají dvě linie valů.
Oppidum nedaleko dnešní obce
Třísov na Českokrumlovsku patří mezi nejjižnější keltská hradiště v Čechách. Oblast obýval
keltský kmen Bójů a toto oppidum (sídliště) nazýval
Magdunum, v překladu „opevněné město“. A skutečně šlo v keltském světě o raritně opevněné místo. Podle některých názorů bylo toto keltské město zaznamenáno v Ptolemaiově mapě jako Abilunon. Oppidum v Třísově mělo ve své době
výlučné postavení i jako nejbližší místo
setkávání keltské kultury s římskou civilizací. Svědčí o tom i několik nálezů římské keramiky, které se na území oppida našly.
Město byl vybudováno ve
strategické poloze při soutoku
Vltavy s Křemžským potokem, a to někdy v době okolo poloviny
2. století př. n l. Osídlená plocha zaujímala plochu
26 hektarů. Podle archeologů se třísovské oppidum,
centrum obchodu a náboženství, muselo se opírat o síť zemědělských osad tvořících jeho zázemí. Město mělo 2 mohutné
klešťovité brány a 2 akropole naproti sobě. V severní akropoli jsou patrné základy osmiúhelné svatyně, která je na našem území ojedinělá. Středem oppida se táhl
kanál svádějící dešťovou vodu do cisteren, k zajištění dostatku vody pro případ obležení. Našly se tu také rovněž stopy po kamenné
dlážděné cestě.
Konec oppida souvisí nejspíše s úpadkem keltské moci v Čechách během 2. poloviny 1. století před Kristem. Nejspíše nezaniklo násilnou cestou, ale bylo opuštěno.
Unikátní opevnění
Klíčový význam pro existenci každého keltského oppida mělo opevnění. V Třísově byla díky terénu nejmohutnější fortifikace vybudována na jeho nejsnáze přístupném západním okraji.
Vnitřní hradba byla u základny široká 7 m, nechybělo ani vnější opevnění. Jednalo se o sypaný, dřevěnou konstrukcí zpevněný,
hlinito-kamenitý val opatřený čelní kamennou plentou.
Prostor mezi oběma liniemi opevnění byl
vyplněn pravidelně se střídajícími nízkými hřbety a příkopy kolmými k liniím hradeb. Jde zřejmě o zbytky zřícených zídek, které
znemožňovaly případný boční pohyb útočníka v prostoru mezi oběma liniemi hradeb. Tento obranný prvek je
v keltském světě zcela ojedinělý.
Archeologické nálezy
Během výzkumů se v třísovském oppidu našlo
množství keramiky,
spon,
klíčů a také
sklářské suroviny. Výroba keramiky zde dosáhla vynikající technické úrovně. Pro třísovskou keramiku je typická tzv.
tuhová keramika, tj. zboží s příměsí grafitu v hlíně. Nádoby se vyráběly na hrnčířském kruhu a pálily v pecích vertikálního typu s roštem, oddělujícím topeniště od vsádky. Nejčastěji jsou zastoupeny h
rncovité tvary, nechybí ani mísy či lahve. Třísovské nálezy zastupuje také kromě běžné užitkové keramiky i hrnčířské zboží s malovaným dekorem. Zajímavostí je, že zdejší „tuhová keramika“ (používala se jako
obal pro dopravu soli z alpských ložisek do Čech) se nalézá nejen ve středních Čechách, ale i v Podunají – od keltského oppida u Ingolstadtu až po Budapešť. Velký rozvoj zde dosáhlo i železářství a sklářství. Většina nálezů je uložena v pražském Národním muzeu.
Mimořádného rozvoje dosáhlo
železářství. Vlastní výroba železa probíhala ve specializovaných dílnách zřejmě mimo vlastní areály oppid. Na oppidech však pracovali kováři a vyráběli
nože, břitvy, nůžky, sekery, kosy, radlice, nejrůznější stavební kování, koňská udidla atd… Z bronzu se vyráběly drobné
ozdobné a užitkové předměty. Zdejší kováři uměli vykovat jak
zbraně, tak i šperky, zrcadla, hřebeny i miniaturní
zvířecí či lidské plastiky.
Značný rozkvět zažívalo v době oppid
sklářství. Z
modré, žluté, hnědé či zelené skelné hmoty se vyráběly pestré náramky, prsteny, korály a perly.