Kostel sv. Jakuba Staršího v Praze-Petrovicích

Kostel sv. Jakuba Staršího je nejstarší dochovanou stavební památkou v Petrovicích. Stavební průzkum prokázal, že vznikl pravděpodobně už ve druhé polovině 13. století. Jedná se o raně gotickou stavbu, která ještě nese stopy románského slohu. Světlo původně pronikalo dovnitř pouze vchodem z jižní strany, dnes již dávno zazděným, a jediným menším oknem umístěným uprostřed čelní stěny kněžiště (tzv. závěru). Zachována je z něj pouze horní klenutá část ostění. Toto okno, které se svým tvarem ještě hlásí do románské doby, bylo patrně jedním z mála architektonických prvků, jež prostou stavbu zpočátku zdobily. Koncem 14. nebo počátkem 15. byl vyzdoben kostel cennými nástěnnými malbami. Z téhož století pochází i jižní portál.
 
Po roce 1712 nechal tehdejší majitel Petrovic František Paceli z Adlersheimu vystavět ve vrchnostenském dvoře na místě původní středověké tvrze barokní zámeček. V souvislosti s touto výstavbou se dostalo pozornosti také již chátrajícímu kostelíku sv. Jakuba, který se nacházel v bezprostřední blízkosti nového panského sídla. V ose kostelní lodi byla přistavěna sakristie na východní straně a hranolová věž s cibulovou bání na západní straně. Zde byla roku 1776 zřízena zvonice.
 
Ke druhé zásadní přestavbě kostela sv. Jakuba došlo v roce 1910. Byla provedena péčí hraběcího páru Arnošta Emanuela Silva Taroucy a jeho choti Marie Antonie Gabriely, která o dva roky dříve přikoupila k rozsáhlejšímu průhonickému panství, jež bylo už delší dobu jejich majetkem, ještě petrovický stateček. Záměrem této rekonstrukce bylo dát kostelu opět gotickou podobu. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně učiněno pod vlivem doznívajícího purismu, architektonického směru, jenž usiloval o to, aby renovované stavební památky byly slohově čisté. Typicky barokní cibulovou báň běže nahradil štíhlý čtyřboký jehlan. Byly strženy vnější omítky a opraveno původní obložení zdí lomovým kamenem. Stržení vnitřní omítky přineslo odhalení středověké malířské výzdoby. Nástěnné malby byly částečně zrestaurovány, k jejich generální rekonstrukci došlo roku 1980. Barokní nástropní fresku nahradil dřevěný tabulový strop a podobně byla zadaptována i kruchta.
 

Interiér kostela

Kostel je zařízen velmi jednoduše. Na oltářní menze stojí nevelký oltář, o jehož původu není nic známo. Nápis Obnoveno 1887 tužkou na zadní stěně svědčí o tom, že se jedná o starší práci. Za oltářem, uprostřed čelní stěny je umístěn barokní obraz apoštola Jakuba Staršího, jemuž je petrovický kostel zasvěcen. Výzdobu kostela tvoří dále dřevěná plastika Ukřižovaného Krista pocházející z počátku 18. století se zlacenou rouškou v životní velikosti a čtyři obrazy evangelistů z konce 17.století. Podle pro ně charakteristických atributů můžeme určit, že vlevo se nachází Marek s okřídleným lvem (vpředu) a Lukáš s obětním dobytčetem (vzadu), vpravo Matouš s andělem (vpředu) a Jan s orlem (vzadu). Jednoduché dubové lavice pocházejí z roku 1910.
 

Tajná síť podzemních chodeb

Pod kostelem vede podzemní chodba, která byla objevena v roce 1923. Prokazatelně vedla do dřívější ovčárny, kde později sídlila fara. Z dalších indicií se usuzuje, že podzemní chodba přicházela do Petrovic z Uhříněvsi a pod kostelem se rozdvojovala. I když jsou chodby dnes již zavalené a neprůchodné, lze vysledovat jejich průběh do petrovické tvrze a dále na jih. Druhá větev směřuje pod ovčárnu a pokračuje až do Dolních Měcholup a dále do starých Strašnic, kde bývaly ve 14. století dvě tvrze. V místech, kde chodba míjí Hostivař, vybíhá z ní odbočka do historické zástavby směrem pod kostel Stětí sv. Jana Křtitele, kde končí.