Ranně gotický kostel na vrchu Velíz pochází z poloviny 13. století, avšak stojí na místě starší kaple z roku 1003. Lokalita byla osídlena již v prehistorii a ve středověku zde stával klášter, z něhož se do dnešních dnů dochovaly již jen zbytky zdiva.
Podle příběhu z
Kosmovy kroniky se vrch
Velíz stal svědkem neblahé události – na
Velízi bývalo obětiště, stál tu také
dvorec Vršovců, kteří jednoho dne vylákali do lesů přemyslovského
knížete Jaromíra. Tam ho však zrádně zajali, přivázali k dubu,
pálili ho a bodali... od týrání byl na poslední chvíli zachráněn družinou, kterou z
Prahy přivedl služebník jménem Hovora. Jaromír pak z vděčnosti
za záchranu nechal na
Velízi postavit kapli, která byla později
zasvěcena sv. Janu Křtiteli.
V roce 1037 daroval kníže Břetislav I.
Velíz benediktinům, který zde zřídili poustevnu a počátkem 14. století vybudovali kamenný kostel a
proboštství. Původní klášter (poustevna) i kostel byl
postaven ze dřeva. Teprve na začátku
13. století byly obě stavby vybudovány z
kamene. Na stavbě kostela sv. Jana Křtitele se odráží sloh románský i gotický. Průčelí vytvářejí dvě románské věže, presbytář je zaklenut křížovou gotickou klenbou. Zkáza přišla v roce
1425, kdy byl celý areál
vydrancován husity.
Zhruba 200 let zůstaly na
Velízu jen zříceniny.
První oprava zničeného kostela se uskutečnila až v roce
1603. Klášter však již obnoven nebyl a jeho zbytky se nachází na jižní straně za hřbitovní zdí. V roce
1605 dodal zvonařský mistr Flemink z Rakovníka do kostela
zvon, který je zde dodnes. Poté byl několikrát opravován, mezi lety
1747 až 1752 proběhla jeho
barokní přestavba. V roce 1770 byla zazděna mezera mezi dvojicemi románských věží. Vztyčená věžička s cibulovou bání má již barokní charakter, také všechno vnitřní zařízení dostalo pozdně barokní ráz.
Místu paradoxně pomohl sám
císař Josef II., který se v církevním prostřední proslavil zejména rušením kostelů a klášterů. Tady tomu bylo naopak – z finančních prostředků Náboženského fondu, který byl založen z majetků získaných ze zrušených klášterů,
nechal postavit faru. Nová fara
vyrostla přímo z trosek husity pobořeného kláštera. Poslední oprava kostela proběhla v 90. letech 20. století za přispění obce Kublov a jejích obyvatel. Velkou zásluhu na jeho dnešní podobě má akademický sochař, restaurátor a jáhen Karel Stádník. V kostele probíhají
mše vždy 1. a 3. sobotu v měsíci.