Kostel sv. Markéty stojí na svém místě již od 1. čtvrtiny 13. století. Ze středověké stavby se dochovalo gotické kněžiště kostela. Roku 1730 byla na jižní straně zbudována kaple sv. Barbory. V 19. stol. byla na jižní straně presbytáře přistavěna sakristie s oratoří.
Fara zde byla zřízena roku 1220
správcem znojemského hradu Jimramem a duchovní správa svěřena premonstrátskému
klášteru ve Znojmě-Louce. Po jeho zrušení přešel roku 1789 patronát na hrabata Ugarte. Z louckých administrátorů přímětické fary proslul
přírodovědec světové pověsti P. Dr. Prokop Diviš, který zde působil v letech 1736 – 1765. Jemu je věnován památník před kostelem. Farní budova byla místem
jednání o příměří po porážce Rakouska Napoleonem v bitvě u Znojma 11. 7. 1809.
Svatostánek s ozdobnou stěnou v průčelí je italská pseudogotická práce ze dřeva z roku 1884.
Oltář byl vyroben
z vračanského mramoru a velký kříž v presbytáři je lidová barokní práce z měšťanského domu v Mikulášské ulici ve Znojmě. Barokní dřevěná socha patronky kostela sv. Markéty mučednice pochází snad ze školy Winterhalterovy.
Varhany z roku 1913, později přestavěné a doplněné na 14 rejstříků. Na věži jsou 3 zvony z let 1921 a 1956.
Na novém hřbitově stojí od roku 1892
pseudogotická hrobka dědiců statku Ugartů. Exhumované pozůstatky ze staré hrobky byly roku 1888 uloženy do 5 hrobů v presbytáři kostela.