Langerova vila

Rodina Langrů patřila k nejváženějším svitavským rodinám – Langerové byli živnostníci, podnikatelé, členové městských zastupitelstev a městských rad. Teprve v 19. století nabyli takového majetku, že byli jednou z nejbohatších svitavských rodin.

Vilu v historizujícím stylu navrhl již v letech 1888–1891 brněnský architekt a k. k. profesor Germano Wanderley, který je autorem i honosné budovy Ottendorferovy veřejné knihovny a čítárny. Stavbu prováděl syn architekta Hugo Wanderley, který ji dokončil v roce 1892.

Majitelem rezidence byl zakladatel dřevozávodu ve městě Julius Langer a po jeho smrti roku 1901 syn Robert. Ten musel v období hospodářské krize 30. let 20. století své podniky rozprodat a exekuce hrozila i stavbě s vysazeným okrasným parkem. Snad právě proto museli dům s parkem i přilehlými pozemky postoupit svitavské spořitelně. Ta roku 1933 pronajala prostory vily městu, které sem přeneslo úřadovny z nevyhovující staré radnice na náměstí a v roce 1942 budovu definitivně odkoupilo.

Po roce 1945 zůstala budova Langerovy vily na dlouho v téměř původním stavebním stavu. Dostala pouze v té době obvyklou šedou fasádu, která skryla bohatou štukovou výzdobu. Za jedinou větší opravu vnitřních prostor v té době lze považovat obnovu malby stropu hlavního schodiště v letech 1969 až 1971. Teprve po roce 1989 získala vila svou nynější podobu, a to výsledkem několika finančně náročných oprav exteriéru i interiéru. Ty respektují původní záměr stavitele o vytvoření jedné z nejkrásnějších budov ve městě. Nový vzhled dostaly také někdejší hospodářské a technické budovy, které byly v roce 2004 zcela přestavěny.

Svitavskou architektonickou perlu, kterou ve svém seriálu Šumná města ocenil i David Vávra a přirovnal ji ke zmenšené kopii drážďanského zámku Zwinger.