Libušino jezírko bývalo kultovním vodním prostorem Kouřimského hradiště. Nachází se v úžlabině mezi středním a vnitřním valem, západně od střední brány. Pro kultovní důvody svědčí jinak zcela nesmyslný příkop, který pohanští Slované hloubili kolem svých svatyní nebo obětišť.
Pouhá prohlubeň v zemi, obklopená několika starými stromy, v níž lze spatřit
vodu pouze po dlouhotrvajících deštích, nebo v době tání – to je dnešní vzhled Libušina jezírka, nacházejícího se přímo v srdci
zaniklého slovanského hradiště.
Jezírko, jehož dnešní název "
Libušino" či "Libuše" se poprvé připomíná již roku 1592, je přírodní geologický útvar, napájený kdysi
vodou z puklinového pramene a dešti. Kromě své funkce přirozeného vodního rezervoáru mělo i mimořádný kultovní význam.
V blízkém okolí byly během archeologických průzkumů, prováděných v padesátých a šedesátých letech dr. Milošem Šollem, nalezeny ty
nejpozoruhodnější artefakty, které pomohly historikům precizovat obraz slovanské
Kouřimi jako obdivuhodně
mocného a bohatého sídla. Nálezy z knížecího pohřebiště, jihovýchodně od jezírka, dokládají zejména
drahé soubory šperků a oděvních doplňků.
Dnes je jezírko často bez vody, jen při dlouhodobých deštích a jarním tání lze tuto přírodní památku vidět v celé své kráse. Původně byla prohlubeň napájena puklinovým pramenem a dešti. Symbolické
oddělení posvátného místa od světského je doloženo i u Keltů a jiných starších kultur. V okolí jezírka byly archeologicky prokázány
jámy, v nichž patrně hořely obětní ohně k poctě božstva pramene. Není také vyloučeno, jak předpokládá archeolog Z. Váňa, že se
z hladiny jezírka věštilo, jak to měli ve zvyku Polabští Slované. Také spojení Libuše s jezírkem by mohlo znamenat propojení úcty ke kněžně a věštkyni, která je na několika místech Čech
svázána s vyloženě vodním kultem. Jméno Libuše nebylo mezi starými Slovany ani tak vlastní jméno ženy, jako spíše označení pro funkci kněžky, věštkyně svého kmene.
Poznejte historii a archeologické nálezy u Libušina jezírka, významného kultovního místa Kouřimské oblasti.
Libušino jezírko se nachází nedaleko Kouřimi, západně od střední brány středověkého hradiště.
Mělo kultovní význam, sloužilo jako svatyně a místo obřadů pro pohanští Slovany.
Dnes je jezírko často bez vody, viditelné pouze po dlouhotrvajících deštích nebo během jarního tání.
V blízkosti jezírka byly objeveny drahé šperky a oděvní doplňky, což dokládá bohatství a mocnost Kouřimi v minulosti.
Archeologické průzkumy prováděl v padesátých a šedesátých letech 20. století Dr. Miloš Šolle.
V okolí jezírka byly nalezeny jámy, v nichž hořely obětní ohně k uctění božstva pramene.
Archeolog Z. Váňa předpokládá, že Polabští Slované mohli využívat hladinu jezírka pro věštění.
Jméno Libuše naznačuje spojení s vodním kultem a úctu ke kněžně a věštkyni.
Název Libušin jezírka byl poprvé zmíněn v roce 1592.
Libuše neoznačovalo jméno ženy ale funkci kněžky a věštkyně kmene.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.