Martinický palác na Hradčanském náměstí v Praze patří mezi nejkrásnější renesanční stavby druhé poloviny 16. století. Kuriozitou je prostorové uspořádání domu, které se shoduje s uspořádáním Královského paláce na Pražském hradě, avšak v polovičním měřítku.
Čtyřkřídlý Martinický palác stojí na konci Kanovnické ulice, hlavním průčelím obrácený do Hradčanského náměstí. V roce 1541 jej nechal vystavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu. V roce
1583 prodal dům
Jiřímu Bořitovi z Martinic na Smečně, který započal s razantní přestavbou.
V roce 1618 byly práce přerušeny, neboť došlo k památné
defenestraci na
Pražském hradě, kdy rozhněvaní šlechtici a měšťané svrhli z oken České kanceláře oba císařské místodržitele království českého Viléma Slavatu z Chlumu a majitele Martinického paláce Jaroslava Bořitu z Martinic i s jejich písařem pro jejich pletichy a poklonkování císařské Vídni.
Jako zázrakem vyvázli nezraněni, ale museli pak na nějakou dobu ze země uprchnout. Poté se pokračovalo s přestavbou a dostavbou již v raně barokním duchu.
Až koncem 20. století bylo zjištěno, jak
Jaroslav Bořita z Martinic při dostavbě paláce
sám sebe oslavuje tím, že Martinický palác dostavuje ve stejném hmotovém a prostorovém uspořádání jako je uspořádání
Královského paláce na Hradě, jen v polovičním měřítku. Postavil sobě a svým potomkům jako
symbol své někdejší moci a zázračného zachránění života zmenšeninu
Královského paláce, kde spolu se Slavatou panovali. Martinicové vymřeli v roce 1788 a nová majitelka si ponechala jen rozlehlý byt a ostatní prostory dala kvůli zisku předělat na dvacet pět nájemních bytů.