Utrpení lidí poslaných za války do internačního tábora připomíná muzeum v místě bývalého internačního tábora ve Svatobořicích na Kyjovsku. Ten tam fungoval mezi roky 1942 a 1945.
Do muzea se vchází symbolicky přes
vagon, protože vězně sváželi nacisté po železnici. Uvnitř návštěvníky čeká videoprojekce, která připomíná osudy vězňů, a spousta dobových předmětů.
Památník je složený z desek znázorňuje příchod vězňů – ovšem místo hlav mají vězni srdce.
Památník je navržen jako seskupení lidí, kteří byli součástí událostí na tomto místě. Kompozice postav v půdorysu tvoří nekončící spirálu, která odkazuje k počtu lidí, kteří přicházeli a odcházeli. Spirála je důležitým prvkem návrhu, je symbolem věčnosti památce lidí, kteří tímto místem prošli. Na spirále je umístěno celkem 33 postav, toto číslo odkazuje ke křesťanské víře, Kristovým rokům. Figura je stylizována tak, aby odpovídala výškou lidské postavy. Plastické tvarování vrchní partie postavy je abstrahovanou hlavou, ale je zde patrný symbol srdce jako symbol citu člověka. Rozměr stylizace je duchovního charakteru, uvedl
Milan Polián, autor památníku.
Historie internačního tábora
Za české vlastenecké projevy proti monarchii na Kyjovsku, nejen v předválečných letech, rozhodla rakouská vojenská správní komise o vybudování uprchlického tábora pro běžence z Haliče a Bukoviny, kteří utíkali do vnitrozemí císařství před ruskou frontou. Tak
již v září 1914 vznikla na šesti hektarech
baráková kolonie, která se později rozrostla až na 46 objektů. Vybudování tohoto prvního tábora neblaze poznamenalo obec na dlouhých třicet šest let. Za projevy vlastenectví bylo několik zdejších občanů odsouzeno na smrt.
Uprchlický tábor zde byl v letech 1914–1920, kdy 24. listopadu odjel poslední transport uprchlíků zpět do nové vlasti. Za dobu jeho trvání jím prošlo více než 7 000 osob ukrajinské, rusínské, polské národnosti a židovského vyznání.
V meziválečném období byly objekty tábora permanentně využívány. Byl zde například starobinec a chorobinec. S počátkem druhé světové války zde byl uprchlický tábor.
Po atentátu na Heydricha zde vzniká internační tábor. V táboře byli většinou vězněni příbuzní odbojářů, uprchlých politiků nebo vojáků, a samozřejmě Židé. Jedním z místních vězňů byl i
Stanislav Bodlák – jeden z mladíků zadržených po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Internační tábor fungoval ve Svatobořicích v letech
1942 – 1945 a prošlo jím okolo
3 500 lidí.
Objavte dějiny a trýzně internačního tábora ve Svatobořicích, jehož expoziční a památníkové zařízení odhalují osudy vězňů během války.
Internační tábor ve Svatobořicích byl založen během druhé světové války a fungoval v letech 1942 - 1945.
Hlavním účelem tábora bylo věznění příbuzných odbojářů, uprchlých politiků, vojáků a Židů během druhé světové války.
Symbolický vstup přes vagon připomíná způsob, jakým byli vězni sváženi do tábora po železnici.
Uvnitř muzea návštěvníci uvidí videoprojekce osudů vězňů a spoustu dobových předmětů.
Památník je designován jako spirála s celkem 33 postavami, což symbolizuje životní léta Krista a představuje věčnou památku.
Srdce na hlavách postav symbolizují cit a duchovní charakter postav, které byly součástí událostí na tomto místě.
Před druhou světovou válkou byl tábor používán jako uprchlický tábor pro běžence z Haliče a Bukoviny během první světové války.
V meziválečném období byly objekty tábora využívány například jako starobinec a chorobinec.
Stanislav Bodlák byl jeden z mladíků zadržených po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a byl vězněn v internačním táboře.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.