Muzeum připomíná internaci a život sester v Bílé Vodě u Javorníka. Obec na hranici s Polskem se od 50. let minulého století stala shromaždištěm stovek řeholních sester různých řádů a kongregací. Mnohé z nich odpočívají na místním hřbitově.
Muzeum v klášteře piaristů se zabývá
historií Bílé Vody od nejstaršího osídlení po 90. léta a
internací řádových sester. Součástí muzea budou výpovědi samotných řádových sester, které jsou k dispozici v audiovizuální podobě. Vidět můžete také
věci ze zajateckých lágrů, které byly umístěny kolem Bílé Vody.
Návštěvníci muzea uvidí například také
výplatní listiny ruských zajatců včetně jejich vlastnoručního podpisu v azbuce. Jedním z hlavních bodů muzea bude internace řádových sester, které byly do tohoto koutu na Jesenicku poprvé přemístěny na konci 19. století, kdy se v Prusku rušily některé mateřince. Sestry řehlonice byly tehdejším státem považovány za
ty, které rozvrací republiku, proto bylo proti nim podniknuto patřičné opatření – sestry byly umístěny do tzv. soustřeďovacích klášterů, kde jim přidělili
těžkou manuální práci. Řádové sestry žily v Bílé Vodě pod přísným dozorem, každý jejich pohyb mimo obec nebo návštěvu kontroloval správce. Expozice je
v domě, kde dříve sídlila lékárna. Smutnou připomínkou osudu mnoha řeholních sester je také
místní hřbitov.
Z historie kláštera piaristů v Bílé Vodě
Výstavba kláštera probíhala v letech 1724-33 v sousedství stávajícího poutního kostela Zvěstování Panny Marie. Cílem vzniku piaristické koleje bylo jednak zintenzivnění rekatolizace této oblasti, ale především zřízení škol. Kromě triviální školy a gymnázia vznikl i např. hudební seminář. Počátkem 19. století došlo k útlumu této činnosti a nakonec bylo v roce 1872 vedení gymnázia předáno do světské správy.
Ke změně situace v klášteře došlo po roce 1950, když byly do Bílé Vody násilně přemístěny řeholnice různých řádů ze zrušených konventů z celého Česka. Postupně tu vzniklo místo pro staré a nemocné řádové sestry.
Po roce 1989 se část přeživších sester vrátila do svých původních klášterů. Většina budov je prázdná, v části se nachází dobrovolnické místo pro potřebné.