V Jestřebích horách, v kopcích nad městem Rtyně v Podkrkonoší se těžilo uhlí už před 400 lety. A místy, kde se kdysi kutalo, vede dnes příjemná naučná stezka.
V
Markoušovicích se roku
1590 objevilo
uhlí, kterému se říkalo
vulkanit. Šlo o velmi kvalitní
kovářské uhlí určené k průmyslovému využití. Bylo totiž tak výhřevné, že by propálilo běžná domácí kamna. Na rozdíl od později otevřených dolů na Ostravsku či Kladensku, tady uhlí „vystupovalo“ z kopců.
Těžilo se tedy
na povrchu, ale ze svahů jej bylo potřeba svážet dolů.
K přepravě sloužily
koňské dráhy, které uhlí svážely po vrstevnici. K dráze muselo uhlí dopravit zvláštní zařízení zvané bremst, jehož jméno vzniklo z německého výrazu die Bremse – brzda, protože
vozíky s uhlím byly navázané na nekonečném laně a ty těžší vytahovaly nahoru lehčí prázdné. Aby neletěly neřízeně ze svahu, brzdilo je důmyslné zařízení. Zářezy v krajině dodnes bremsty připomínají, bylo jich tu celkem pět.
Naučná stezka po hornických památkách
měří celkem 12 kilometrů. Cestou je možné narazit na Schaumburskou
myslivnu, odkud je krásný výhled do kraje. Další kamennou stavbu zdobí typický erb, jedná se o původní budovu
strojovny. Vedle ní stojí dlouhá
roubenka, která sloužila jako zázemí horníků, ale také
cáchovna, kde sídlil úředník a rozděloval horníkům práci. Stezka začíná u městského muzea a pokračuje po
žluté značce. U rozcestí
Nad Odolovem se připojí
na červenou značku, aby jí na rozcestí
Pod Větrným dolem opustila a opět se
vrátila na žlutou trasu, která vede zpět do
Rtyně.