Za minerálními vodami se nemusíte vydávat jenom do vyhlášených českých lázní. Minerálku s vysokým obsahem prospěšných látek mají i v Novém Městě pod Smrkem na severu Čech. V lese poblíž města pramení Novoměstská Kyselka, která prý v minulosti uchránila novoměstské obyvatelstvo před morem.
K
prameni Novoměstské Kyselky vede příjemná, ne příliš dlouhá cesta. Cesta z centra města ke Kyselce se dá nadneseně nazvat
kolonáda, což ji dělá s délkou
2,5 km nejdelší kolonádou v České republice. V
Novém Městě pod Smrkem se však nenachází jen jeden tento pramen. Jsou známy ještě
další dva prameny. Druhý se nachází na soutoku
Ztraceného potoka s pravostranným přítokem cca 1 km jižněji od prvního. Tyto dva prameny jsou uměle podchyceny. Třetí pramen vytéká volně asi 0,5 km jihovýchodně od druhého, ale není tak vydatný.
O pramenech minerálních vod na Novoměstsku se ví už dlouho. Z pověstí je známo, že
Kyselku objevil kovář Johann Nepomuk Legler roku
1780, když šel z práce domů údolím Ztraceného potoka. O tom, že novoměstská kyselka mohla být známá
již mnohem dříve, svědčí několik pověstí. Jedna z nich vypráví, že zázračná voda z místních lesů
ochránila obyvatelstvo nedávno vzniklého městečka
před těžkou morovou epidemií v roce
1598. A protože většina místních pověstí mívá pravdivé jádro, lze se domnívat, že voda z horního toku Ztraceného potoka byla známá o téměř 200 let dříve, než ji objevil kovář Legler.
Voda kyselky obsahuje
mnoho prvků. Ve složení naleznete třeba
i vápník, hořčík a železo, kterého je tolik, že každá flaška, do které se voda natočí,
časem zreziví. Novoměstská kyselka vytéká ze země po celý rok,
nezamrzá ani v zimě.
Pramen Kyselky se nachází pod svahem Měděnce při toku Ztraceného potoka. Pramen chrání dřevěný přístřešek. Mnoho obyvatel Nového Města po Smrkem sem přichází s nádobami pro lahodnou přírodní kyselku, která je bohatá na železo a kysličník uhličitý.
Přístup k pramenům byl v roce 1903 zakázán, avšak po protestu Novoměstských byl jeden pramen zpřístupněn. Tento pramen kyselky byl několikrát zastřešen, dnešní podoba pochází, po několika opravách, z roku 1937.