Prokopské údolí patří k nejkrásnějším místům na území Prahy a je častým cílem mnoha návštěvníků. Místo, které protíná naučná stezka, patří mezi vyhledávané lokality díky přírodním úkazům a zajímavostem. Kromě jezírek, lomů, a skalních výběžků, nabízí údolí útočiště k odpočinku a relaxaci.
Údolí, jehož kaňon dosahuje místy až 70 metrů hloubky a vznikal erozní činností během posledního milionu let je názornou ukázkou geologického vývoje hornin od svrchního ordoviku do středního devonu. Strmé vápencové skály, opuštěné lomy a temné jeskyně, které ukrývají pozůstatky života prehistorických zvířat a lidí – to je jen stručný výčet zajímavostí tohoto fascinujícího místa.
Tato jedinečná lokalita je zákoně chráněna teprve od roku 1978, ale ani stavba silnic, železnice (označována jako Pražský semering) a otevření vápencových lomů na počátku 20. století, jí naštěstí neublížilo natolik, aby zničilo definitivně její krásu a přitažlivost. Neromantičtějším místem Prokopského údolí je však malebné skalní jezírko pod strmou vápencovou skálou, které vzniklo výronem spodní vody po odstřelu skály kvůli těžbě vápence. Po jejím zastavení byl lom zaplaven spodní a dešťovou vodou. Jezírko má celkovou rozlohu 25 arů, je 106m dlouhé, 26 široké a 10 m hluboké. Točila se zde mimo jiné také známá scéna z filmu Pelíšky ("muž s koženou brašnou").
Uprostřed údolí najdete opuštěné lomy s vrstvami devonských vápenců, která jsou zároveň významnými paleontologickými nalezišti. K těm nejznámějším patří Prokopský lom, pod nímž se nacházel původní Dalejský mlýn, pozdější hostinec, který však byl po letech chátrání v 70. letech stržen. Těžbou vápence také zanikla v r. 1890 původní rarita – 120 m dlouhá jeskyně ve skále, kde byly nalezeny zbytky koster mamuta, medvěda, nosorožce, zubra, soba, koně, lva i mnoha menších savců a také kosti člověka z doby starších čtvrtohor. Podle legendy zde poustevničil sv. Prokop, který tu podle pověstí sváděl boj s ďáblem. Nad jeskynní byl v letech 1711-12 postaven barokní kostelík, nedaleko lomu bývaly vápenky a menší továrny na plyny.
K dalším známým místům patří Mušlovka – vápencový lom významný z geologického hlediska. Jeho dno se sestávalo z mnoha zkamenělin. Největší význam pro poznání geologie a paleontologie zdejší oblasti mělo celoživotní dílo francouzského inženýra Joachima Barranda, který se věnoval výzkumu prvohorních zkamenělin v okolí Prahy. Ve svém díle popsal přes 3600 nových druhů vyhynulých živočichů. Oblast mezi Plzní a Prahou nazvali geologové na jeho počest Barrandien, jeho jméno nese i blízká pražská čtvrť Barrandov. Horniny tvořící komplex Hemrových skal vznikaly na dně prvohorního moře díky sopečným vyvřelinám velké podmořské sopky, jejíž délka se odhaduje na cca 5,5 km, šířka cca na 2 km a okolo 300 metrů nad mořským dnem. Chráněným nalezištěm je také Kovářovic mez, platí zde přísný zákaz odlamování kamene ze skalních stěn, povolen je pouze povrchový sběr prehistorických zkamenělin.
Naučná stezka Prokopským údolím
Prokopským údolím vede také naučná stezka, která zájemce seznamuje s historií, faunou a flórou jedinečné geologické lokality na jihozápadním okraji Prahy – přírodní rezervace Prokopské údolí.
Stezka začíná v městské části Praha-Butovice, odkud vystoupá na návrší Butovického hradiště s výhledem Hemrovy skály (pozůstatek podmořské sopky), a pak sestupuje do Prokopského údolí, kde se napojí na naučnou stezku Řeporyje – Hlubočepy.