Rudní revír Starohoří a hornictví v okolí Zlatých Hor

Kolonizace Jesenicka je velmi úzce spjata s výskytem zlata. Iniciátory kolonizačních aktivit byla dvě biskupství - na severu vratislavské a na jihu olomoucké. Tyto skutečnosti se plně projevily při osídlování Zlatohorska, které se pro svá bohatá naleziště zlata stalo na dlouhá léta předmětem sporů mezi moravskými a slezskými zeměpány. Majiteli Zlatohorska byli převážně opavská nebo olešnická knížata. Teprve od druhé poloviny 15. století se území natrvalo stává součástí vratislavského biskupství (dnešní Wroclaw).

Již v tomto prvém období zde hornictví dosáhlo značného rozmachu. Pravděpodobně ještě ve 13. století se přešlo od "rýží" a primitivního povrchového dobývání k hlubinnému dolování. Netěžilo se jen zlato, ale v údolí řeky Bělé od Adolfovic až po Mikulovice se zpracovávala v četných hamrech železná ruda. Jesenické železo se vyváželo nejen do Slezska, ale i do Anglie.
 

Rudní revír Starohoří (Altenberg)

V poměrně větší vzdálenosti od Zlatých Hor, na vrcholové partii Příčného vrchu, se nachází montanistická technická památka rudní revír Starohoří (Altenberg). Od města je vzdálen asi 7,5 km jihozápadním směrem. Vede tudy Zlatohorská naučná stezka i modře značená Via Czechia – Slezskem a dále místní červeně značená "městská" trasa. Rudní revír Starohoří zahrnuje ústí několika štol, propadliny, pinky a haldy na povrchu; chodby, dobývky v podzemí středověkých rudných dolů a technické zařízení. Již ve 13. a 14. století se zde těžilo hlavně zlato. V podzemí se nachází komplex komor, chodeb, dobývek, nadlomů, komínů atd., labyrint chodeb s různou velikostí a profilem dokládá různé stáří dolování v období 16. až 19. století. V komorách vysokých až 50 m jsou zachovány dřevěné povaly, žebříky, korýtka a jiné památky. Dobývky, které se nacházely pod úrovni dědičné štoly, byly odvodňovány pomocí vodotěžných strojů. V 17. století byl sestrojen unikátní vodotěžný stroj, k jehož pohonu byla přivedena voda kanálem z prostoru Rejvízu. Další kanály byly vybudovány na svahu Příčné hory k zachycení povrchové a srážkové vody. Ministerstvem kultury České republiky byl Starohorský revír v roce 1994 prohlášen kulturní památkou ČR. Veřejnosti nejsou štoly přístupné.

Štola Marie Pomocná

Štola Marie Pomocná (Maria Hilfe) upomíná na těžbu zlatonosných a měděných rud. Stará štola, ve které se těžily rudy (zlatonosné a měděné) již ve středověku, se stala zimovištěm netopýrů. Přebývá jich zde celkem devět druhů. Památkově chráněná hornická oblast zahrnuje šachty a komíny na povrchu a chodby, dobývky a kamenné povaly. Uvnitř dolu se nachází úzké dobývky, široké okolo 40 až 60 cm a vysoké i přes 10 m. Také tato důlní památka leží na Zlatohorské hornické naučné stezce. Nad dobývkami stojí významný poutní kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf). Od Zlatých Hor je to sem asi 5 km. Štole není přístupná.
 

Měděná štola (štola Fanny)

Původně středověké důlní dílo se nachází pod Osikovým vrchem, asi 3 km od Zlatých Hor. V roce 1878 byla Měděná štola nazývána Fanny. Součástí štoly je i ústupková jáma Johann, která byla založena zřejmě ve středověku. Měděnou štolou i šachtou Johann byly těženy měděné rudy, především chalkopyrit. Některé fragmenty po dobývání rud v Měděné štole jsou k vidění v Městském muzeu ve Zlatých Horách. Také Měděná štola je pro veřejnost uzavřená.
 

Poštovní štola

Poštovní štola se nachází nedaleko silnice ze Zlatých Hor do Heřmanovic na úpatí Příčného vrchu, asi 9 km od Zlatých Hor. První zmínky o ní pocházejí z roku 1513, největší rozmach zažila po svém znovuobjevení v polovině 18. století. Horníci v ní dobývali stříbro, olovo, měď a pravděpodobně i zlato. Podzemí skrývá řadu pozůstatků hornické činnosti: dřevěné potrubí, zbytky důlního čerpadla či například korýtka na odvádění důlní vody. Nejpozoruhodnějším prvkem v podzemí je modrá „alofánová“ výzdoba, ovšem ohromující je i křišťálově průzračné jezírko, které vznikalo po desítky let odkapáním vody ze stropu. Poštovní štola je otevřena v letní sezóně.
 

Bývalá štola Edel

Bývalá štola železorudného dolu ve Zlatých Horách byla přebudována na Sanatorium Edel a dnes se využívá k léčbě respiračních nemocí dětí i dospělých.
 

Bývalé Rudné doly (Starý závod)

V polovině 20. století probíhal průzkum místních ložisek, po kterém bylo rozhodnuto o vybudování závodu na těžbu a zpracování metalických rud. Těžba a úprava rud barevných kovů byly v areálu Starého závodu byly zahájeny v roce 1966. Tehdy byly společně s otvírkou dolu dokončeny povrchové těžební a úpravárenské technologie o kapacitě 260 kt těžených a zpracovávaných rud. V roce 1984 pak byla dokončena výstavba objektů „nového závodu“ umožňující rozšíření těžby na 310 kt. Těžba probíhala až do 90. let, kdy byl provoz ukončen. Areál je kompletně likvidován a rekultivován.
 

Rudné doly Sarkander, Barbora a Josef

Rudné doly Sarkander, Barbora a Josef se nachází na jihovýchodním svahu Hornických skal, pod úpatím Příčného vrchu. Jde o komplex původně středověkých dolů, o čemž svědčí ručně sekaný komín (nad Barborkou) a způsob otevření ložiska úklonnou šachtou (Barborka). V 19. století se zde intenzivně těžil pyrit a chalkopyrit na výrobu kyseliny sírové. V horní štole Sarkander je zachován poval s ručním rumpálem a dřevěná korýtka na odvádění vody. Horní štola Sarkander je se spodní štolou Barborou spojena 40 m dlouhým komínem. Podzemí není přístupné, při sanaci byly ústí štol zasypány odvalovým materiálem.
 

Propadlina Žebračka

V ložisku Žebračka byly těženy vtroušené rudy metodou komorováním na ploše asi 300 krát 200 metrů. V novodobé historii byla součástí rudného revíru Zlaté Hory – jih, kde se těžily monometalcké rudy mezi lety 1961 až 1968. Poddolovaný terén bývalé štoly Žebračka se dne 3. dubna 1985 propadl a vznikla ohromná propadlina o rozměrech 95 krát 55 metrů a hloubce 40 metrů. Žebračka se nachází již v katastru obce Heřmanovice.