Svatojosefský pramen se nachází v obci Kersko, známé z románu Bohumila Hrabala. Vyhlouben byl v roce 1934, ale jeho dnešní podoba pochází z roku 1985, kdy byl pramen navrtán až do hloubky 81 m. Minerální vodě z něj se mezi místními říká „Kerka“.
Josefský pramen v
Kersku je kyselka podobného složení jako poděbradské minerální vody. Pramen se nachází v
hloubce 89 metrů a jeho voda sem stéká po zlomech v zemi až z
Jizerských hor. Cesta té horské vodě trvá do Kerska skoro sedmdesát let. Kersko je dnes známé především díky pobytu a dílu spisovatele Bohumila Hrabala.
Pramen je volně přístupný v Přírodním parku Kersko, ve
dřevěném altánu u příjezdové
komunikace k Velence. V blízkosti najsou motoristé místa k zaparkování. Vrt pramene je zakryt kamenem obloženou skruží, z níž vodu vede výtoková trubka. Nad pramenem stojí pěkný opravený altánek, v blízkosti naleznete i lavičky k posezení.
Kerský pramen patří do skupiny
polabských minerálních vod. Je typově podobný
Poděbradské, ale znatelně slabší. Jak mineralizací, tak obsahem CO
2. Ze západopolabských minerálek je tato nejméně chutná. Je to však nejbližší uhličitý pramen od
Prahy, k tomu dobře dopravně dostupný. Minerálka má citelný
sirný zápach, který i v lahvi přetrvává dost dlouho. Mizí teprve až zhruba po týdnu uložení.
Z historie kerského pramene
Vrt hluboký 59 metrů byl vytvořený firmou
Artesia na žádost tehdejšího majitele kerského polesí pana
Josefa Hyrosse v roce
1934. Kyselka byla vyvedena do ozdobné fontánky a vše bylo zastřešeno malou lázeňskou budovou, kde
obsuha zajišťovala načerpání minerálky. Vnější zdi byly později vyzdobeny malbami místního malíře a řezbáře Bohumíra Jarušky. V průběhu let
výtok stále slábl.
V roce 1985 pracovníci Vodních zdrojů Praha provedli
nový vrt do hloubky 89 metrů 20 metrů jižněji. V roce 1993 byl pramen zastřešen podle návrhu Ing. arch. Göpferta. Jde o přírodní uhličitou vodu, která patří mezi alkalicko-muriatické
slabě radioaktivní kyselky. Obsahuje
jód a lithium. Vydatnost vrtu je asi
118 litrů za minutu.