Dnes zaniklá osada bývala nedaleko dosud existující Staré Knížecí Huti. Před válkou zde bylo 29 usedlostí, v 50. letech zničených. Dnes zbývají pouze nevýrazné zbytky základů a starý kámen, připomínající stavbu silnice Pavlův Studenec-Waldheim, při níž osada ležela.
Stoupa, nebo také
Starý Pocher, patřila pod obec Česká Ves a je jednou z mnoha osad Tachovska, které vznikly v souvislosti se sklářstvím. Poválečný název osadě dala
stoupa na drcení křemene pro Starou Knížecí Huť, která na místě osady stála pravděpodobně již v roce 1710, kdy byl ve Staré Knížecí Huti zahájen provoz. V
druhé polovině 18. století již ke stoupě přibyly první chalupy. Po ukončení provozu ve Staré Knížecí Huti byla stoupa
předělána na hospodu.
Stoupa se rozvíjela a v roce 1930 měla osada (patřila pod ní i samota Josefovo údolí)
27 domů, v nichž žilo 159 obyvatel. I pro tuto osadu se stalo po válce osudným, že se nacházela v hraničním pásmu. Osada
oficiálně zanikla roku 1952 a na jejím území vznikla
rota Pohraniční stráže.
Poznejte historii zaniklé osady Stoupa, její vliv na sklářství a osud po druhé světové válce v českém pohraničí.
Osada Stoupa se nacházela nedaleko Staré Knížecí Huti.
Před válkou zde bylo 29 usedlostí.
Dnes z osady Stoupa zbývají pouze nevýrazné zbytky základů a starý kámen.
Po druhé světové válce se osada nacházela v hraničním pásmu, což vedlo k jejímu zániku.
Poválečný název osadě dala stoupa na drcení křemene, která zde byla umístěna pro Starou Knížecí Huť.
Provoz ve Staré Knížecí Huti byl zahájen v roce 1710.
V roce 1952 osada oficiálně zanikla a na jejím území vznikla rota Pohraniční stráže.
Stoupa hrála roli v sklářském průmyslu regionu, zejména v drcení křemene pro sklářskou výrobu.
V roce 1930 měla osada Stoupa 27 domů a žilo zde 159 obyvatel.
Původním účelem stoupy bylo drcení křemene pro sklářskou výrobu.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.