Umělý kanál Zlatá stoka, vystavěný v letech 1505–1520, je mistrovským dílem Štěpánka Netolického. Dnešní funkcí je zabezpečení cirkulace vody z řeky Lužnice k jednotlivým rybníkům.
Ve většině délky jde uměle vyhloubený kanál, částečně však vedený i v uměle navršeném zemním valu a zajištěný proti unikání vody. Vedení a podoba stoky jsou neměnné už přes pět století. Svou funkci zásobování přilehlých měst pitnou vodou a také plavení dřeva (poslední plavení proběhlo už v roce 1937) již ztratila, dodnes ale zabezpečuje cirkulaci vody mezi jednotlivými rybníky na Třeboňsku, okysličování vody a výměnu živin, nezbytných pro chov ryb.
Svůj název „Zlatá“ dostala stoka v průběhu staletí právě pro svůj význam a jedinečnost. Po celý rok přivádí vodu pro sádky, doplňuje vodu v rybnících, ale zároveň ji v období výlovů odvádí. Naprostou nezbytnost prokazuje Zlatá stoka v zimě, kdy okysličená voda umožňuje přežití ryb pod ledem.
Celý systém této rybniční soustavy byl dne 30. května 2003 oficiálně nominován pod označením „Třeboňské rybníkářské dědictví“ k zápisu do seznamu světového dědictví UNESCO. Už v roce 2002 bylo jádro rybniční soustavy na Třeboňsku prohlášeno národní kulturní památkou. Tato nejvyšší forma památkové ochrany v současné době zahrnuje objekty již dříve prohlášené za kulturní památky – Zlatou stoku, Novou řeku – umělý kanál zřízený k ochraně Rožmberka před účinky povodní, Starou řeku (část koryta Lužnice před Rožmberkem), a dva z nejznámějších a největších rybníků – Rožmberk a Svět.