Řád sv. Benedikta je
nejstarším mnišským řádem západního mnišství. Benediktini
kultivovali krajinu, odvodňovali močály, zakládali města a vesnice, pole, sady, zahrady, vinice a louky. Stavěli sirotčince, nemocnice, chudobince a jako první poskytovali
pomocnou ruku pocestným. Benediktinské kláštery byly od počátku
centrem kultury a vědy. Humanismus a renesance by bez tohoto řádu těžko mohly vzniknout. Do bohaté historie, ale i současného života můžete nahlédnout v několika klášterech, které jsou turistům přístupné.
Nejstarší klášter v českých zemích vznikl kolem roku 970 z iniciativy sestry Boleslava II. Mlady, která podnítila založení benediktinského ženského kláštera
sv. Jiří na
Pražském hradě a posléze se stala vůlí papeže jeho abatyší.
Nejstarším mužským konventem řádu v českých zemích,
konvent břevnovský, byl založen roku 993 pražským biskupem Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. Roku 1032 byl poustevníkem Prokopem založen další klášter,
Sázavský. Specifikem tohoto kláštera byla jeho orientace na slovanskou liturgii a kulturu. Kolem roku 1050 založil kníže Břetislav I.
klášter sv. Ivana pod Skalou, resp. daroval zde stojící kapli sv. Jana Křtitele při hrobu uctívaného poustevníka Ivana ostrovským bratřím, kteří zde vybudovali proboštství sv. Jana ve Skalách.
Kolem roku 1115 došlo k založení
kláštera v Kladrubech. Benediktinský
klášter v Kladrubech se stal v lednu roku 1421 cílem útoku husitů pod Žižkovým velením. Obdobně jako v případě Břevnova však kladrubský opat Martin s většinou bratří stihl i s největšími cennostmi utéct do kláštera sv. Emmerama v Řezně. Dalšími kláštery, které dodnes patří řeholnímu řádu benediktinů jsou
Emauzy,
Broumovský klášter a konvent v
Rajhradě u Brna.
Vánoce u Benediktinů