Přidejte se k nám na cestu napříč místy, která byla svědky neuvěřitelného utrpení, ale i hrdinství, a objevte, jak paměť o těchto událostech stále ovlivňuje náš pohled na minulost. Od
ghett a
koncentračních táborů až po
demarkační čáru, od
kobyliské střelnice až po
osvobození americkými vojsky zůstává v těchto příbězích víc, než si dokážeme představit. Každé
výročí válečných událostí nabízí příležitost znovu se zamyslet nad tím, co Československá republika za války prožila a navštívit
místa, která nám připomínají, že co se stalo, nelze zapomenout.
Co předcházelo druhé světové válce?
Důvody, proč došlo k válce tak obřích rozměrů, je třeba hledat v době po konci
první světové války.
Evropa ještě vzpamatovávala z krveprolití let 1914–1918 a většina politických lídrů dělala vše pro to, aby se něco podobného neopakovalo. Jenže dobré úmysly a mírové smlouvy nestačily.
Německo, označené po první světové válce za hlavního viníka, vyšlo z konfliktu nejen poražené, ale i ekonomicky zdevastované.
Versailleská smlouva mu předepsala tvrdé reparace, sebrala území a zakázala přezbrojení. Ekonomická krize, hyperinflace a ztracená důstojnost se rychle staly výbušným koktejlem, který začal nahrávat radikálům.
V té době přišel na scénu
Adolf Hitler (1889–1945), původem Rakušan, voják první světové války, fanatik s jasnou vizí. V roce 1919 vstoupil do okrajové nacionalistické strany DAP, kterou brzy přetvořil v
NSDAP / Národně socialistická německá dělnická strana. Hitler jako její vůdce hlásal
návrat německé velikosti, sjednocení všech Němců a čistotu „árijské rasy“. Nepřátelům přidělil konkrétní tváře: byli to
Židé, komunisté a intelektuálové. Ve volbách v roce 1932 získala NSDAP nejvíc hlasů,
Hitler se stal říšským kancléřem a po smrti
prezidenta Paula von Hindenburga (1847–1934) převzal i prezidentské pravomoci. Následoval rychlý nástup diktatury:
zrušení práv, zákaz opozičních stran, zřízení koncentračních táborů, vytvoření SS (
Schutzstaffel, česky Ochranný oddíl, ozbrojená organizace NSDAP) a
Hitlerjugend (česky Hitlerova mládež), a všudypřítomná propaganda. Když nacisté získali kontrolu nad každým aspektem života, začali plánovat expanzi.
Evropa Německo podcenila a ustupovala. Hitler mezitím upevňoval moc, začal s přezbrojováním a roku 1938 pod rouškou sjednocování německy mluvících občanů provedl anšlus
Rakouska. Další pozornost se zaměřila na Československo a následoval požadavek na odstoupení
Sudet, pohraničních oblastí, obývaných německou menšinou. Následovala
konference v Mnichově, kde se rozhodlo
„o nás bez nás“ – tedy o našem území bez naší účasti.
29. září 1938 podepsali zástupci
Německa, Itálie, Velké Británie a
Francie Mnichovskou dohodu, která umožnila Německu připojit Sudety. Československo tak ztratilo chystané
pohraniční pevnosti i
klíčové obranné pozice.
Nevládla euforie, ale iluze, že tohle bude poslední Hitlerův požadavek. Jenže jak známe z historie, s diktátory se dohody nedodržují. V březnu 1939 Němci bez odporu obsadili zbytek Čech a Moravy, vznikl
Protektorát Čechy a Morava.
Slovensko se stalo formálně nezávislým státem, fakticky ale německým satelitem.
Pak bylo na řadě
Polsko. Aby si Hitler zajistil volné pole působnosti, podepsal v srpnu 1939
pakt Ribbentrop–Molotov, smlouvu o neútočení mezi
Německem a
Sovětským svazem, pojmenovanou po ministrech zahraničí obou zemí. Ve skutečnosti šlo o
dohodu o rozdělení Polska a vlivu ve východní Evropě. 1. září 1939 pak Německo bez vyhlášení války napadlo Polsko. Útok byl rychlý, brutální a vedený novou strategií, nazývanou
blesková válka (Blitzkrieg).
Británie a
Francie konečně zareagovaly: 3. září vyhlásily Německu válku.
Druhá světová válka začala.
Život v Protektorátu: každodennost pod hákovým křížem

Po
15. březnu 1939 se život v Čechách a na Moravě dramaticky změnil.
Protektorát Čechy a Morava byl sice formálně autonomní, ale reálně podřízený německé moci. Hospodářství, kultura i školství byly pod dohledem nacistů. Němečtí okupanti zpočátku zachovávali zdání pořádku, ale brzy přišly
perzekuce, zatýkání a popravy. Zvlášť tvrdý dopad měl
protinacistický odboj: kdo se zapojil, riskoval život. Všední život se proměnil v přežívání. Lidé stáli fronty na potraviny, děti zpívaly zakázané písně šeptem a rádio Londýn se poslouchalo potají. Strach byl každodenním společníkem. Vrcholem českého vzdoru byla
operace Anthropoid,
atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 a vzápětí
heydrichiáda, krvavá vlna represí.
Lidice a
Ležáky byly srovnány se zemí, tisíce lidí zatčeny a popraveny.
Dodnes v Česku najdete
památky, které tuto dobu připomínají:
Mezi pasivní rezistencí a kulturním vzdorem
Navzdory teroru se Češi nevzdali své identity. Kulturní život se přesunul do šedé zóny: co nešlo veřejně, dělo se potají.
Divadla hrála „neškodné“ kusy, často s dvojsmyslným podtextem.
Literatura a poezie přežívaly v
samizdatu, rozhlas z Londýna a Moskvy přinášel zprávy, které oficiální média zamlčovala. I humor, jakkoli černý, se šířil formou odboje a často jako šifrovaný jazyk vzdoru.
Těžce zasaženo bylo
školství.
Vysoké školy byly uzavřeny, stovky studentů odvlečeny do koncentračních táborů. Přesto se učilo dál, ale v utajení, probíhaly tajné přednášky v bytech profesorů a studentů.
Hospodářsky byl Protektorát důležitý pro říši, takže
české zbrojovky, továrny a železnice byly nasměrovány výhradně na válečnou výrobu. Češi museli pracovat pro nepřítele, mnozí byli odváděni na nucené práce do Německa. Přesto i u nás vznikaly legendy odboje:
Tři králové aneb
Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, odbojové skupiny, převaděči na hranicích nebo stateční zaměstnanci úřadů, kteří falšovali doklady a zachraňovali životy.
Zatímco se český národ snažil přežít a zachovat svou tvář,
Evropa krvácela. Počáteční úspěchy Wehrmachtu se začaly lámat v roce 1941 – Hitler napadl
Sovětský svaz a otevřel východní frontu, která brzy pohltila miliony vojáků. Západní spojenci se zatím připravovali na invazi, která přišla v červnu 1944 v podobě
Dne D, vylodění v Normandii.
Konec války v květnu 1945

V učebnicích bývá všechno pěkně srovnané. Bitvy, čísla, data, šipky na mapě. Jenže
konec druhé světové války v Evropě nebyl ani tak tečkou, jako spíš chaotickým vírem událostí, které se valily přes celé území kontinentu. Vojáci odkládali zbraně, partyzáni zůstávali v lesích, lidé slavili, zatímco o pár vesnic dál ještě někdo umíral. Konec války nebyl jeden okamžik, ale celé pásmo emocí, krve i naděje.
Už během
dubna 1945 osvobozovala
Rudá armáda velkou část
Moravy, zatímco
americké jednotky generála Pattona vstupovaly do
západních Čech. Válka se vlekla i tam, kde už vlastně skončila – němečtí vojáci se ve strachu před Rusy pokoušeli probít na západ, aby se vzdali Američanům. Civilisté utíkali, vázly zásoby, šířil se hlad, epidemie, chaos a strach z pomsty.
Těsně před koncem války probíhala povstání v řadě měst a obcí. Začalo to v
Přerově, když se rozšířila mylná zpráva o
kapitulaci Německa, a zasáhlo
řadu dalších měst. Vrcholem bylo
Pražské povstání, které začalo 5. května 1945. Barikády, domobrana, vysílání Českého rozhlasu – a také zoufalá situace bez spojení s velením, bez zbraní a s přetrvávajícími boji přímo v ulicích. Válka si i v těchto dnech brala další životy, a to včetně civilistů a povstalců.
České země se dočkaly
osvobození až na
jaře 1945. Zatímco
americká armáda osvobozovala
západní Čechy,
Sověti 9. května vstoupili do
Prahy. V tomto období vznikaly i některé z nejtemnějších příběhů války. Mezi ně patří
vypálení Ploštiny či
vyhlazení Javoříčka, kde 5. května 1945 nacisté vypálili obec a popravili 38 mužů. Jde o jednu z posledních velkých represí na našem území.
Vyhlazení Lidic i
Ležáků v roce 1942 je známé, ale méně se mluví o tom, že i v roce 1945 docházelo k hrůzným činům ze strany ustupujících německých jednotek.
Osvobození, na které se dlouho nesmělo vzpomínat

Zatímco východ osvobozovala
Rudá armáda,
západní a jihozápadní Čechy patřily
Američanům.
Demarkační linie, dohodnutá se Sověty, probíhala například kolem
Rokycan a byla velmi striktně dodržována. Američané došli do
Plzně,
Klatov,
Domažlic, a některé jednotky až k
Praze – tam však podle dohody nevstoupily. Konec války připomíná například
Patton Memorial Pilsen – Památník generála Pattona v
Plzni anebo
Muzeum na demarkační linii v Rokycanech.
Po
únoru 1948 se o
americkém osvobození po desetiletí oficiálně nemluvilo,
Slavnosti svobody v Plzni byly zakázané, památníky mizely a vzpomínky se držely jen v rodinách a na půdách. Vše se začalo znovu odkrývat teprve po roce 1989.
Když dějiny bolí: stopy války v české krajině
Válka skončila, ale její následky zůstaly hluboko vepsány do krajiny i do paměti národa.
Památníky, hroby, nápisy na zdech i tichá místa v lesích dodnes připomínají, co znamenalo přežít.

Dnes se tyto příběhy vracejí do veřejného prostoru. Památníky obětem nacismu i místní muzea dávají hlas těm, kteří ho ztratili, civilistů, odbojářů i vojáků. Od
Kobyliské střelnice v
Praze, kde nacisté popravovali odbojáře a oběti
heydrichiády, přes
Terezín, který kombinoval funkci ghetta a tranzitního tábora, až po
Lidice,
Ležáky,
Ploštinu a
Javoříčko, všechna ta místa nám připomínají, že dějiny nejsou jen v učebnicích, ale i v krajině kolem nás. Jsou zapsané v kameni, v paměti krajin, v očích pamětníků. Nejenom v tom, co si připomínáme, ale i v tom, co jsme si připomínat dlouho nesměli.
Ale co přesně znamenal „konec války“ pro nás? Válka, která sice skončila, ale jejíž otřesy a následky formovaly generace, které přišly po ní. A co z toho, co se dělo před osmdesáti lety, máme dnes? Jaký je vztah mezi tím, co si připomínáme na pamětních místech, a tím, co žijeme dnes? Kdy už vlastně můžeme říct, že válka opravdu skončila?
Fakta, čísla a místa druhé světové války
Druhá světová válka začala 1. září 1939. Zemřelo v ní přes 70 milionů lidí.
V Evropě skončila 8. a 9. května 1945,
v Asii 2. září 1945.
Japonsko donutilo ke kapitulaci teprve
shození atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945. Autorem
Atomového dómu v Hirošimě, nejznámějšího mírového památníku na světě, je
český architekt Jan Letzel.
Kdo stál na
bojištích druhé světové války proti komu?
Německo vytvořilo
spojenecký pakt „Osa Berlín–Řím–Tokio“, postupně se připojily další země (
Rumunsko,
Maďarsko,
Bulharsko, část
Francie s centrem ve Vichy,
Finsko a další), a společně s
Itálií a
Japonskem bojovaly proti spojencům.
Spojenci byli
Velká Británie,
Francie,
Spojené státy americké (od 1941),
Sovětský svaz (od 1941),
Čína, Belgie,
Nizozemsko,
Lucembursko,
Dánsko,
Norsko, emigrantské vlády a jim podléhající jednotky Československa a
Polska, britská dominia (zejména
Kanada, Austrálie, Nový Zéland) a
Rumunsko (od 1944).

Největším zločinem lidstva se stal
Holokaust, systematická likvidace židů a dalších nepohodlných lidí. Židé mu říkají
šoa – totální zničení. Do konce války Němci plynem zvaným Cyklon B zavraždili přes
šest milionů židů, z toho více jak milion dětí. Ti, kteří se na holokaustu podíleli, byli po skončení války potrestáni v rámci takzvaných
Norimberských procesů.
Nejznámější koncentrační tábory byly
Osvětim, Treblinka a Majdanek v
Polsku nebo
rakouský Mauthausen. Nejznámější ghetta pak byla v českém
Terezíně nebo v polské
Varšavě.
Symbolickou tečkou za druhou světovou válkou se stala
Postupimská konference v létě 1945. Ta rozhodla o
uspořádání Evropy včetně vytyčení čtyř okupačních zón, polských hranic nebo
schválení odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa. Státy se také dohodly na programu 4D, což znamenalo zahájení procesu
demokratizace, demilitarizace, demonopolizace a především
denacifikace. Odpovědí na druhou světovou válku byl také vznik
Organizace spojených národů (OSN) s cílem mírového soužití států celého světa.
Kde si připomenete druhou světovou válku?
Velké expozice věnované druhé světové válce nabízí například
Armádní muzeum Žižkov – Vojenský historický ústav Praha anebo
Památník národního útlaku a odboje v
Panenských Břežanech.
Fanoušky
vojenských památek nadchnou
dělostřelecké tvrze Hůrka, Hanička, Stachelberg, Dobrošov či
Bouda,
Vojenské muzeum Králíky a
toulky po Králické pevnostní oblasti. Navštívit můžete také
Národní památník II. světové války v Hrabyni, který přibližuje kulturu a civilní život, stejně jako válečnou výrobu za protektorátu a
boje Ostravsko-opavské operace z roku 1945.
Holokaust, šoa a další
tragické příběhy budou připomínat chystané expozice v
Památníku šoa v Praze anebo
Bývalá továrna Oskara Schindlera v Brněnci na
Svitavsku, spojená s příběhem
Oskara Schindlera a
filmem Stevena Spielberga Schindlerův seznam.
S
Kudy z nudy se můžete za
tajemstvím Třetí říše vydat také do
nacistických továren,
bývalých podzemních továren a pracovních táborů.
Vzpomínkou – a to rozhodně ne tichou – na
všechny zvony, které nacisté ukradli v Protektorátu Čechy a Morava, odvezli je do Německa a tam je roztavili ve prospěch
nacistického zbrojního průmyslu, je
památeční Zvon #9801. Měří 187 centimetrů, váží 9801 kilogramů a podobně jako zvony, které byly umlčeny, nyní píše další kapitolu příběhu.
Prozkoumejte místa a příběhy spojené s druhou světovou válkou v České republice, od památníků až po hrdinství a tragédie.
Druhá světová válka začala 1. září 1939 a v Evropě skončila 8. a 9. května 1945.
Během šesti let si druhá světová válka vyžádala přes 70 milionů obětí.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde se atentátníci ukrývali a bojovali proti gestapu.
Památníky jako Lidice, Ležáky, Terezín a Kobyliská střelnice jsou místy, které připomínají oběti nacismu.
Zvon #9801 připomíná ukradené a roztavené zvony ve prospěch nacistického zbrojního průmyslu během druhé světové války.
Mnichovská dohoda vedla k připojení Sudetenlandu k Německu a ztrátě klíčových obranných pozic Československa.
Heydrichiáda byla krvavá vlna represí po atentátu na Reinharda Heydricha, během které došlo mj. k zničení Lidic a Ležáků.
Blesková válka (Blitzkrieg) byla rychlá, brutální a novým způsobem vedená vojenská strategie použitá Německem k invazi do Polska.
Holokaust byla systematická likvidace Židů a dalších skupin nepohodlných lidí během druhé světové války, při které zahynulo přes šest milionů lidí.
Památník generála Pattona v Plzni připomíná osvobození západních Čech americkými jednotkami během druhé světové války.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.