Za dávných časů,
přesně před 300 lety, se začalo v čerstvě zakoupeném Novém lese u
Dvora Králové s budováním pousteven sv. Pavla a sv. Antonína, které byly základem
Braunova Betléma, díla M. B. Brauna.
Postavy v dobových kostýmech zahrají scénky z tehdejší doby. Na hodinové trase se bude odehrávat v kulisách
Braunova Betléma hned
několik divadelních zastavení. Zájemci se tak stanou například svědky 287 let starého momentu, kdy se 18. srpna 1731
hrabě Špork setkal při dokončování Betléma s Matyášem Bernardem Braunem a jeho spolupracovníky – bratrem Dominikem a synovcem Antonínem.
Ovšem v
sobotu 18. srpna se na chvíli do Braunova Betléma přijde podívat i
Krakonoš, aby si spolu
s hrabětem Šporkem připomenul ještě další výročí: před 289 lety, roku 1729 se hrabě Špork nechal i s křížem vynést na vrchol
Sněžky, a to na
protest proti přepadení Kuksu z 26. července téhož roku (1729), kdy mu bylo zabaveno na 30 000 knih. Právě tyto a další příběhy budou vyprávěny pomocí krátkých divadelních vystoupení, které pobaví a zasejí semínko pochopení tehdejší doby.
Nepropásněte důležité výročí, které vedlo ke vzniku jedinečného díla a oslavte jej zábavnou formou.
Zapomenuté příběhny Braunova Betléma
Braunův Betlém je monumentální sochařské umělecké
dílo. Jedná se o
skupinu soch a reliéfů. Záměrem hraběte Šporka bylo vytvořit zde jakési meditační a výletní místo procházek lázeňských hostů z
Kuksu. Jsou tu všichni, které dobře znáte –
Ježíšek, Marie, oslík s kravkou, Tři králové i řada poustevníků. Trochu větší, než byste čekali, a mistrně vytesané přímo do pískovcových skal. Mimo známé postavy zde však naleznete dnes už téměř
zapomenuté postavy a reliéfy dávných příběhů. Například
poustevník Onufrius, který žil sám 60 let v poušti. Matyáš Bernard Braun jej zachytil v okamžiku úleku, když poprvé po desetiletích spatřil jiného člověka. Braun dokonale zachytil poustevníkův šok, vnitřní neklid a napětí svalů. Onufrius se
dívá směrem, ze kterého přicházeli lázeňští hosté z
Kuksu.
Socha Juana Garina byla předmětem hraničního sporu hraběte Šporka s jezuity. Stála totiž
na jejich pozemku. Podle legendy Garinus
znásilnil a zavraždil dceru barcelonského hraběte.
Za trest se měl plazit po zemi jako zvíře, než mu bude odpuštěno. Matyáš Braun zachytil okamžik, kdy poustevníka vyslídili psi otce zabité dívky. Garinus je anatomicky asi nejlépe zpracovaná socha v naší zemi. Nad sochou je erb Šporků a v jeskyni
sedátko s otiskem hraběcí ruky.
Hrabě Špork byl vášnivý lovec. Založil lovecký Řád sv. Huberta, zpopularizoval v Čechách hru na lesní roh a parforsní hony se psy. V roce 1722 vyslal Matyáše Brauna, aby zde přímo do rostlé skály vytesal
příběh o sv. Hubertu, patronu všech lovců. Bylo to první významné dílo, které zde Braun vytvořil.
Přímo naproti skále s Braunovým Betlémem stála
dřevěná osmiboká stavba – poustevna sv. Pavla. Dochovalo se jen kamenné Braunovo sedátko s otevřenou knihou u jejího vchodu. Obýval ji poustevník najatý hrabětem Šporkem.
Pouštěl fontány a lázeňským hostům nabízel občerstvení. Slepou cestou nalevo dojdete k Jákobově studni.
Kristus v ní hasí svoji žízeň a rozmlouvá se Samaritánkou. Silný pramen vyvěrající v lese napájel studnu, ale i
8metrový vodotrysk a řadu sedmi fontán podél cesty až k
Labi.
Bohužel stovky let ovlivnily vzhled tohoto uměleckého díla nejen matka příroda a okolní
stromy a rostliny, déšť, sníh a vítr, ale také vandalismus a ideologická netolerance biblické tématiky. K nejhoršímu poškození pískovcového betléma přispělo
lámaní kamene pro stavbu blízké císařské pevnosti Josefov kolem roku 1780 a přechod válečných bojů v prusko-rakouských válkách v letech 1778 – 1779 a 1866. Současný projekt „Unescomůžeš“ s podporou ministerstva kultury ČR představuje seznam památek, které Česká republika plánuje zapsat na Seznam světového dědictví Unesco. Braunův Betlém je mezi nimi.
Betlém je dostupný
autem přes Stanovice (5 km) a autobusem přes Choustníkovo Hradiště (7 km), z parkoviště se k Betlému dostanete po 15 minutách pěší chůze. V sobotu 18. srpna bude
zážitková trasa nejlépe přístupná z parkoviště Hřibojedy.