Český volejbal – Historie 60.let

Tuto excelentní sbírku doplňují muži trojicí stříbrných a ženy dvojicí bronzových medailí z MS a ME. První medaile získávají také naše výběry juniorů a juniorek do 21 let (za 3. místa na prvním juniorském ME 1966 v Budapešti) a muži Spartaku ZJŠ Brno v roce 1968 získávají poprvé prestižní Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ).

V tomto roce má premiéru PMEZ v kategorii mužů, ženy o rok později. Náš mistr z předchozího roku (Slavia VŠ Praha) je vyřazen ve 2. kole Rapidem Bukurešť a prvními držiteli putovního poháru se stávají volejbalisté CSKA Moskva. Na přelomu října a listopadu hostí Brazílie Mistrovství světa. Do bojů o medaile se zapojuje 14 družstev mužů a 10 družstev žen. Základní skupiny se hrají v Sao Paulu a Bello Horizonte, společné finále v Rio de Janeiro. Naši volejbalisté odlétají na šampionát v roli obhájců titulu z Paříže 1956 a prohrávají pouze se Sověty ve finálové části turnaje. Rozhodující duel sleduje v hale Maracaná na 20 tisíc diváků odcházejících se zklamáním po hladké výhře SSSR, když ve 3. sadě uhrává náš výběr pouhé 4 míče! Pochvala našim reprezentantům náleží naopak za bojovnost v utkání s bronzovými Rumuny. Přestože v pátém setu prohrávají již 0:7, dokáží ještě průběh zápasu otočit! Ženy ve skupině prohrávají hladce úvodní duel se SSSR, ale stejně hladké vítězství nad Peruánkami je posouvá do šestičlenného finále. V něm porážejí postupně Brazílii, Polsko i USA a až na závěr prohrávají s Japonskem. Kromě bronzových medailí získávají titul „nejsympatičtějšího týmu turnaje“. Nervy drásající finále žen SSSR - Japonsko (3:2, pátý set 16:14) řídí náš rozhodčí Leopold Jebáček z Brna.

V nejvyšší domácí soutěži se stále hledá optimální počet účastníků a v tomto roce dochází k jejich navýšení z 10 na rekordních 14 družstev mužů a 12 družstev žen. V mužském maratonu vítězí Dukla Kolín, v ženském Taran Střešovice. Úspěchy našich volejbalistů v 50. letech přivádějí na kurty mladou krev a ve Sportovních hrách mládeže (jejichž finále je současně přeborem republiky) startuje rekordní počet více jak 150 tisíc chlapců a dívek. Další tisíce hrají volejbal s rodiči rekreačně pro zábavu. Druhou Letní světovou univerziádu hostí bulharská Sofie a naši reprezentanti se vrací domů s bronzovými medailemi zásluhou akademiků, kteří v konkurenci 8 týmů (bez účasti SSSR) obsazují 3. místo za Rumuny a Bulhary. Akademický výběr žen ČSSR končí na posledním 6. místě.

Na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách startuje naposledy náš elitní výběr mužů a vítězí s již „nesvazáckým“ věkovým průměrem 27 let. V kategorii žen nás reprezentují juniorky a končí na 3. místě. V polovině října hostí podruhé Moskva Mistrovství světa s účastí 20 družstev mužů a 14 družstev žen. Vylučovací boje vidí diváci v Moskvě, Leningradu, Kyjevu a Rize, finálové v novém moskevském Paláci sportů v Lužnikách. Mužský titul získávají domácí volejbalisté, ženský putuje do Japonska. Muži ČSSR prohrávají hladce se Sověty a nečekaně i s Rumuny (1:3). O našem stříbru a rumunském bronzu rozhoduje pro nás příznivější poměr setů a všechny týmy na stupních vítězů mají zajištěnou účast na OH 1964. Ženám se obhajoba brazilského bronzu nedaří a klesají na 5. místo po prohrách s Bulharskem, SSSR, Polskem a Japonskem. Získáváme ještě individuální ocenění zásluhou Karla Pauluse a Libuše Herštové po jejich vyhlášení nejlepšími hráči v poli.

Třetí LSU se koná v brazilském Porto Alegre. Odlétají na ni pouze volejbalisté a vrací se domů se stříbrnými medailemi po jediné prohře s akademiky SSSR, bronz získává domácí výběr. Mistrovství Evropy bylo původně přiděleno Budapešti, ta však nabízí nepřijatelný červencový termín a FIVB šampionát přesouvá do Bukurešti. Hraje se na přelomu října a listopadu za účasti 17 družstev mužů a 13 družstev žen v městských halách v Bukurešti, Brašově, Craiově, Kluži, Konstanci, Tirgu Mureš a Bukurešti, kde turnaj vrcholí finálovými boji. Výkony a výsledky zápasů obou našich týmů přinášejí velké zklamání. Muži po čtyřech prohrách končí na dosud nejhorším 5. místě. Rumuni získávají na domácí půdě poprvé a naposledy zlaté medaile. Naše ženy absolvují v rámci přípravy na ME předolympijský turnaj v Japonsku. Na ME postupují do finále již se dvěma prohrami ze skupiny, ve finále nestačí na celky Polska, Rumunska a NDR, a pět porážek znamená 6. místo. Za propadem stojí nejen střídání generací v družstvu žen, ale především špatný příjem podání obou našich celků. Na šampionátu sudí poprvé posuzují čistotu odbití prsty nejen vizuálně (zrakem), ale nově i sluchem, a jak je později konstatováno, nadmíru přísně. Téměř každé odbití prsty je posuzováno jako dvojdotek, všichni hráči jsou donuceni přijímat podání a vybírat míče v poli výhradně „bagrem“ a ten naši muži ani ženy neovládají.

Do Tokia, dějiště XVIII. OH, odlétají naši volejbalisté (ženy se nekvalifikovaly) koncem září se 14ti-denním předstihem na aklimatizaci. Premiéra olympijského turnaje ve volejbalu mužů se hraje v hale Komazawa za účastí 10 družstev, která se o medaile utkávají systémem “každý s každým”. Již při prvním vystoupení našich hráčů dochází k dramatu, po kterém odcházejí Maďaři poraženi až po pětisetové bitvě. Náš tým je oslaben o smečaře Labudu, do konce her hospitalizovaného s podezřením na žloutenku. Také další utkání s Bulhary je napínavé, znovu pětisetové a opět s dobrým koncem pro nás. Pak již naši procházejí turnajem bez větších problémů až do rozhodujícího duelu o zlato se Sověty. Po dvou prohraných setech další dva vyhráváme, v pátém vedeme 5:2, ale závěr patří soupeři. Jenže i týmy SSSR a Japonska mají na kontě po jedné porážce (Sověti od Japonců, Japonci od nás) a o konečném pořadí rozhoduje celkový poměr setů. Ten mají Sověti nejlepší a Japonci nejhorší. Stříbro pro ČSSR je považováno za dosud největší úspěch československého volejbalu, když zlato viselo v Tokiu jenom na vlásku!

FIVB schvaluje novou mezinárodní soutěž mužů Světový pohár s termínem konání vždy v roce následujícím po OH. První ročník poháru se má konat v Paříži, ale je přeložen do Polska. Startuje 11 družstev, ze skupiny ve Štětíně postupují naši volejbalisté do finále společně s NDR. Finále nejlepší šestky se hraje v Paláci sportu v Lodži, naši prohrávají v pětisetových bitvách se SSSR a Polskem, vítězí nad Japonci, Rumuny a se započtenou výhrou nad NDR ze skupiny to stačí na 3. místo za SSSR a Polskem. Při turnaji testuje FIVB nová pravidla, přijatá kongresem v rámci OH v Tokiu. Kvalitu závěrečných bojů znehodnocuje řídící jury rozhodnutím, že finálové zápasy mohou řídit pouze „neutrální“ rozhodčí, tedy ze zemí vyřazených v základních skupinách. Nejtěžší zápasy turnaje pak rozhodují sudí bez zkušeností s vrcholovým volejbalem, jejich verdikty jsou plné omylů a do nových pravidel vnášejí spíše tmu, než vyjasnění.

V tomto roce začíná stěhování nejvyšší domácí soutěže z antuky do hal. Základní kola I. ligy se hrají ještě venku, závěrečné boje o titul a udržení již pod střechou. Z premiéry ME juniorů v Budapešti přivážejí oba naše výběry bronzové medaile. Na přelomu srpna a září hostí ČSSR Mistrovství světa mužů. Základní skupiny vidí diváci v Praze, Českých Budějovicích, Jihlavě a Nitře, finálové boje v nové Sportovní hale Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Holešovicích. Od zisku titulu Mistrů světa v Paříži uběhlo 10 let a naši reprezentanti i veřejnost vidí velkou šanci tento triumf v domácím prostředí zopakovat. Touha a předsevzetí jsou patrné i na výkonu našich hráčů. Přestože v základní skupině prohrávají s Čínou již 0:2 na sety, dokáží průběh utkání otočit a získat další vítězství. Ve finálové skupině přichází rozhodující utkání se Sověty, výsledek pětisetové bitvy je opět na vážkách, ale díky nevšední bojovnosti našeho celku opět se šťastným koncem. Na zisku zlatých medailí již nic nemění závěrečná prohra s Japonskem (2:3). Již oddělené MS žen je přeloženo na rok následující, když se pořadatelství zříkají postupně Peru, Mexiko a ujímá se jej Japonsko s podmínkou odkladu.

V lednu pořádá Japonsko odložené MS žen, ale jen s účastí 6 celků, když turnaj bojkotují kvalifikovaná družstva zemí socialistického bloku. Důvodem se stává neudělení vstupních víz výpravě KLDR. Mistrovský titul získávají Japonky a všichni účastníci mají zajištěnou účast na OH 1968. FIVB vyhlašuje kvalifikaci pro zbývající volná místa a kvalifikační turnaj se koná v září v jugoslávském Slavonskim Brodu. Naše volejbalistky na něm porážejí všechny soupeřky včetně favorizovaných celků NDR a Polska a zajišťují si účast v Mexiku. Společné Mistrovství Evropy pořádá na přelomu října a listopadu Turecko, skupiny se hrají v Adaně, Ankaře, Izmíru a Istanbulu, kde turnaj vrcholí finálovými zápasy. V kategorii mužů startuje 20 družstev, naši reprezentanti svou skupinu v Izmíru vyhrávají se ztrátou jediného setu s Italy, kteří spolu s námi postupují do závěrečných bojů. Ve finále mají naši hráči problémy v zápasech s Poláky a Maďary, naštěstí s dobrým koncem. Teprve v závěrečném boji o zlato prohrávají se SSSR a opět po pětisetovém boji. Ženy hrají svou skupinu v Adaně a do finále postupují s prohrou 2:3 s Polkami. Druhá porážka od SSSR znamená zisk bronzových medailí.

V pořadí XIX. Olympijské hry hostí ve druhé polovině října hlavní město Mexika - Mexico City. Začínají měsíc a půl po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy a naši sportovci se stávají miláčky publika. Rozlosování olympijského turnaje nabízí ženám jako prvního soupeře tým SSSR, a přestože mají obrovskou podporu publika, uhrávají jediný set. Další prohry s Japonskem, Polskem a Jižní Koreou posouvají náš tým na konečné 6. místo, neodpovídající ambicím, které po úspěšné kvalifikaci vylétly hodně vysoko. Muži ještě po sedmém utkání vévodí tabulce bez jediné porážky. Sověti prohrávají s volejbalisty USA a výhra Američanů 3:2 se stává největší senzací turnaje. Pak náš tým naráží na Poláky, kteří nám pouští pouze jeden set a závěrečný duel se Sověty je opět jasnou záležitostí ve prospěch soupeře. Získáváme bronzové medaile a pořadí za SSSR a Japonskem. To jsme dokázali 3:2 porazit, ale při stejném bodovém zisku nás předbíhá lepším poměrem setů.

Ženská reprezentace má v tomto roce pauzu. První významnou akcí roku u mužů se stává Turnaj pěti kontinentů, který v dubnu pořádá FIVB v Uruguay (Montevideu) a Chile (Santiagu). Ve skupině, hrané v Santiagu de Chile, porážejí naši reprezentanti domácí celek, SSSR i Kubu shodně a nečekaně hladce 3:0, ve finále prohrávají 1:3 s NDR, poráží Uruguay, USA, Brazílii, Japonsko a opakovaně Sověty. Výsledné 2. místo za NDR je považováno za velký úspěch. Druhým vrcholem roku se stává zářijový druhý ročník Světového poháru mužů v Berlíně a v Lipsku. Na něm naši volejbalisté v omlazené sestavě obsazují 5. příčku po prohře s NDR ve skupině a dalších prohrách ve finálové části s Japonci, Sověty a Bulhary. Konečné pořadí medailistů: NDR, Japonsko, SSSR.

V roce 1965 se ČSTV pochlubil rekordní organizovaností (1,75 mil. členů) a jak bylo později konstatováno, podlehl sebeuspokojení a podcenil svou ideologickou úlohu a výchovnou práci. Vlivem politické „oblevy“ došlo v roce 1964 k navrácení historických názvů slavným pražským klubům. Z Dynama se opět stala TJ Slavia Praha, ze Spartaku ČKD Sokolovo TJ Sparta Praha, ze Spartaku ČKD Stalingrad nejprve TJ ČKD Praha a později TJ Bohemians. Nejvyšší volejbalová liga mužů a žen se v roce 1966 hrála částečně na antuce (základní kola) a závěr již v halách (tělocvičnách). Také došlo ke změně hracího období a po zkráceném průběhu 1. ligy 1968 byl na podzim odstartován další ročník 1968/69, hraný již systémem podzim-jaro a kompletně v halách. Pražská družstva se dostala do velkých problémů, protože v Praze bylo v té době použitelných hal a tělocvičen poskrovnu. Na jaře 1968 vznikly přípravné výbory k obnovení činnosti Sokola, Orla, DTJ a dalších „předúnorových“ organizací, které začaly s ČSTV vyjednávat o navrácení historických majetků. Obrodný proces byl i v tělovýchově zmařen srpnovou invazí „bratrských vojsk“ a následnou normalizací. V rámci federativního uspořádání státu (vzniku ČSFR) v roce 1969 došlo k ustavení samostatné České a Slovenské tělovýchovné organizace, které plně podpořily konsolidační úsilí KSČ. Z nejvyšší celostátní volejbalové soutěže mužů a žen (o 10 týmech) se stala 1. CL (často nazývaná extraligou), nejvyššími republikovými soutěžemi Národní ligy (v Čechách a na Moravě 1. ČNL a 2. ČNL).

Vrcholné soupeření světového volejbalu se poprvé přestěhovalo mimo starý kontinent a hrálo se kompletně v halách. Oba naše výběry se na něj pečlivě připravovaly v simulovaném prostředí přetopených tělocvičen v Praze s několika vrstvami trik pod teplákovými soupravami. Teploty odpovídaly brazilským, vlhkost ještě chyběla.
Muži odjížděli v roli obhájce titulu z Paříže 1956. Prohráli pak pouze s vítězným týmem SSSR a získali stříbrné medaile.
Ženy kromě bronzových medailí získaly ještě titul „nejsympatičtějšího týmu turnaje“.

Olympijské hry v Tokiu v roce 1964 byly první v historii, na kterých se představil šestkový volejbal. Premiéry se zúčastnilo 10 mužských a 6 ženských týmů. Československo mělo své zástupce pouze v mužském turnaji a v desetičlenné skupině, která se hrála systémem každý s každým, prohráli českoslovenští volejbalisté jediný zápas, Sovětskému svazu podlehli 2:3 na sety.
Jenže ani jejich přemožitel nebyl suverénní, jediný zápas ztratil s Japonskem poměrem 1:3 a získal stejný počet bodů jako naši reprezentanti. O zlaté medaili tak tehdy rozhodl lepší poměr bodů, který měl Sovětský svaz. Československo skončilo na druhém místě a tento výsledek dodnes zůstává historickým úspěchem českého i československého volejbalu.
“Byl to úžasný zážitek, že byl volejbal poprvé na olympijských hrách, že jsme se tam jako Československo dostali, že se to hrálo v Japonsku... A atmosféra byla úžasná. Navíc jsme poté další dva týdny jezdili s japonským národním družstvem po různých městech a hráli s nimi”, oprašuje padesát let staré vzpomínky člen stříbrného týmu Perušič (na snímku).

Mistrovství světa v Praze bylo poprvé odděleně od MS žen a poprvé s kvalifikacemi o účast na závěrečném turnaji omezeném počtem 22 družstev. Od našeho zisku titulu Mistrů světa v Paříži uběhlo 10 let, šampionát hráli naši volejbalisté před domácím publikem a tak není divu, že trenéři Václav Matiášek a Oldřich Kaplan již přípravu nepodcenili. Naši hráči prošli pražskou základní skupinou bez větších problémů a první velkou překážkou ve finálové skupině se stali Sověti. Výsledek byl dlouho na vážkách, ale bylo to znovu nasazení, bojovnost a touha po vítězství, které daly československému celku v pátém setu křídla a převahu. Po vítězném duelu 3:2 se Sověty nás čekala ještě nebezpečná družstva Rumunska, Bulharska, NDR a Japonska. Ovšem těžko zastavit rozjetý vlak, povzbuzovaný tehdy celým národem. A kdo se nedostal do hlediště, držel palce u televizních obrazovek. Již po výhře nad Němci se mohl fanoušek radovat - titul zůstává doma! Kromě zlatých medailí znamenalo vítězství také přímý postup volejbalistů na OH 1968.