Český volejbal – Historie 90.let

Nadřazenost komerčních zájmů v šestkovém volejbalu se promítá do úpravy pravidel, mění se hráčské specializace, požadavky na hráče i herní taktika. Pro náš volejbal se podstatnou změnou stává otevření státních hranic a odchod nejlepších hráčů do zahraničních angažmá, který je spojený s výkonnostním propadem domácích nejvyšších soutěží. Extraligové kluby se stávají plně profesionálními a ekonomická soběstačnost se stává pro mnohé problémem. Je nutné najít a udržet dostatek sponzorů a dalších finančních zdrojů pro pokrytí finančních požadavků trenérů a hráčů vč. prvních zahraničních posil. Přes všechny tyto problémy získáváme zásluhou volejbalistek další dvě sady medailí (stříbrnou a bronzovou na „domácích“ ME v Brně 1993 a 1997). Největším úspěchem mužů se stává 4. místo na ME 1999. Z evropských a světových šampionátů získávají naše mládežnické výběry po 3 medailích, kterým dominuje stříbro z ME juniorek 1992 a bronz z MS juniorů 1993. Na mezinárodní scéně se prosazují také naše reprezentační BV-páry ziskem 3 zlatých, 2 stříbrných a 2 bronzových medailí z ME. Zásluhou páru Palinek - Pakosta má náš beach zastoupení na OH 1996 s 13. místem mezi 24 kvalifikovanými páry z celého světa.

Na Mistrovství světa mužů v Brazílii startuje po úspěšné kvalifikaci v předchozím roce také náš tým, ženy na šampionátu v Číně chybí. V prvním utkání naši volejbalisté prohrávají hladce s domácím celkem (za přítomnosti 25 tisíc převážně domácích diváků), následně v pěti setech se Švédskem a šťastná výhra 3:2 nad Jižní Koreou je posouvá do dalších bojů. Čtvrtfinálovým soupeřem se stává Itálie a prohra 0:3 znamená účast v bojích o 9. - 12. místo. V nich vítězíme po boji nad Kanadou (3:2), Švédům vracíme nečekanou porážku ze skupiny (3:0) a obsazujeme konečnou 9. příčku. Jak ukáže historie, lepšího umístění na MS naši volejbalisté již nikdy nedosáhnou. Z Mistrovství Evropy juniorek v Rakousku přivážejí naše děvčata ze Salcburku bronzové medaile, chlapci končí v západoněmeckém Frankfurtu ještě na potěšitelném 4. místě.

Finálový turnaj Mistrovství Evropy mužů v SRN pro náš tým začíná a končí v Hamburku dohráním základní skupiny. Z „brazilského“ výběru zůstávají pouze 4 hráči a na omlazený kádr čekají ve skupině celky Francie, Bulharska, Itálie, Nizozemska a Jugoslávie. Výkon i výsledky družstva jsou katastrofální, když uhráváme jediný set a společně s celky Francie, Řecka a Švédska končíme na děleném 9.  -  12.  místě. Zápasy o nejspodnější příčky evropského žebříčku se již nehrají. Zastoupení máme také na Mistrovství Evropy žen v Itálii, kde naše reprezentantky postupují ze skupiny bez porážky trojicí výher s celky SRN (3:1), Polska (3:2) a Jugoslávie (3:0). Finálovou část zahajují v Bari prohrou s Nizozemskem, prohrávají relativně hladce 0:3, ale stejně tak mohly vyhrát, nebýt těch koncovek (-14,- 14,- 13). Následuje cenné pětisetové vítězství nad Polskem a po něm vidina Říma s finálovými boji o medaile. Přichází však nečekaná sprcha v podobě Rumunek a jejich relativně snadné výhry 3:1. V bojích o 5.  -  8. místo porážíme Bulharky 3:1 a v opakovaném duelu Rumunky kupodivu hladce 3:0. Pátá příčka z předchozího šampionátu v SRN je obhájena. Zastoupení máme také na všech čtyřech mládežnických MS: junioři končí na MSJ v Káhiře na 7. místě, juniorky na domácí půdě v Brně na 6. místě, kadeti obsazují na MSK v portugalském Portu 4. místo a kadetky v Lisabonu 5. místo.

Olympijský rok nenabízí našim seniorským reprezentacím žádné další akce, pouze juniorské výběry dostávají možnost předvést své kvality na MEJ. Chlapci obsazují v Poznani 4. místo po těsné prohře se Španěly (po nevyužitém vedení 2:0), děvčata přivážejí z Mistrovství Evropy juniorek v Řecku stříbrné medaile, když prohrála po boji 2:3 pouze s vítězným celkem Společenství nezávislých států (bývalý SSSR a budoucí Rusko).

Nejvýznamnější událostí roku se stává “domácí“ Mistrovství Evropy žen v ČR, které je svěřeno Brnu, a utkání druhé ze dvou základních skupin se hrají ve Zlíně. Tým s oficiální zkratkou ČR+SR (státy jsou již rozdělené, ale ČSFV ještě ne) začíná v hale Rondo sice nervózně, ale vítězně (Bulharsko a Itálie shodně 3:1, Lotyšsko 3:0). Teprve Chorvatky přerušují vítěznou sérii (2:3) a o postupu mezi nejlepší čtyřku rozhoduje střetnutí s Nizozemskem, které prohráváme 2:3, nicméně uhrané dva sety stačí k postupu do semifinále. O vyrovnanosti naší skupiny svědčí stejný bodový zisk u čtyř celků a o jejich pořadí rozhoduje nejen poměr setů, ale u prvých dvou dokonce poměr bodů: Itálie (sety 12:8), ČR+SR (12:8), Chorvatsko (10:8), Nizozemsko (12:11). Jsou to nervy až do konce bojů ve skupině, ale to není vše, co naše děvčata fanouškům připravila. V semifinále nastupují proti Ukrajině a hrají pětisetové drama se šťastnou koncovkou (22:20 v 5. sadě). Ve finále nás čekají Rusky, ale ty jsou již nad naše síly (0:3, sety -15,-3,-6). Stříbrné medaile však mají cenu zlata, protože znamenají přímý postup na mistrovství světa. K medailím získáváme ještě individuální ocenění: Lucie Václavíková je vyhlášena nejlepší univerzální hráčkou šampionátu a Ester Volicerová nejpohlednější hráčkou, tedy Miss šampionátu. Na Mistrovství Evropy mužů ve Finsku se našim daří pouze v úvodních dvou zápasech s výhrami nad Švédy (3:1) a Bulhary (3:2). Následuje série pěti porážek (Nizozemsko 1:3, Itálie 0:3, Francie 2:3, Ukrajina 0:3, Polsko 1:3) a konečné 8. místo. Mimořádným úspěchem se stávají bronzové medaile juniorů z Mistrovství světa juniorů v Argentině, ve stejné soutěži dívek v Bratislavě končí náš tým na 8. místě.

Z reprezentačních celků dospělých hájí jméno již samostatné České republiky na MS pouze ženy. Na Mistrovství světa žen v Brazílii přilétají s nadějemi, že se s titulem vicemistryň Evropy dokáží prosadit i ve světovém měřítku, ale nemají to lehké. Ve skupině jsou týmy Japonska a USA (tedy absolutní světové špičky), se kterými prohrávají hladce 0:3 a s Američankami uhrávají pouhé 4 míče. Po snadném vítězství nad Keňou jim los přisuzuje k utkání o postup do čtvrtfinále Rusky. Obrovská smůla! V osudí byly ještě celky Nizozemska a Německa, které na předchozím ME v Brně skončily za námi. Po prohře 1:3 se náš tým vrací domů s děleným 9. - 12. místem. Na Mistrovství Evropy juniorů a juniorek končí chlapci v Turecku na 9. místě a dívky v Maďarsku na 8. místě. V celku juniorek jsou budoucí hvězdy naší beachové reprezentace Celbová a Dosoudilová. BV-pár Hudcová-Štorková získává na Mistrovství Evropy v portugalském Espinho stříbrné medaile – naše první medaile „z písku“.

V dalším soutěžemi nabitém roce máme v těch prestižních zastoupení pouze na ME dospělých, na mládežnických MS kadetů a MS juniorů naše výběry chybí. V zahajovacích zápasech na Mistrovství Evropy mužů v Řecku se našim daří – porážejí 3:2 Rusy a 3:0 Rumuny, ale tím výčet úspěchů končí. Následné prohry s Bulhary (1:3), Italy a Poláky (shodně 0:3) znamenají dělené 9.  -  12. místo konečného pořadí. Úplně stejně dopadají naše volejbalistky na Mistrovství Evropy žen v Nizozemsku. Úvodem prohra 1:3 s Itálií, těsná výhra 3:2 nad Tureckem a pak již jenom hladké třísetové prohry s Chorvatskem, Bulharskem a Nizozemskem. Konečné 9. - 12. místo. Mezinárodní reputaci českého volejbalu zachraňují opět beachvolejbalisté: pár Džavoronok - Fikar končí na Mistrovství Evropy mužů na 2. místě za bratry Lacigovými ze Švýcarska a přiváží stříbrné medaile. Šampionát se hraje systémem 5 turnajů, jeden z nich „doma“ v Doksech u Máchova jezera, kde náš pár vítězí stejně jako na úvodním turnaji v Itálii.

Olympijský rok našim seniorským reprezentacím „šestek“ opět nic neříká, výsledky předchozích dvou let je neopravňují ani ke vzdáleným myšlenkám na kvalifikaci. Na Olympijských hrách v Atlantě má ale svou premiéru beachvolejbal a v něm máme zastoupení zásluhou páru Palinek - Pakosta, který musel nejdříve nasbírat potřebný počet bodů na turnajích světové série. A jeho účast na olympijském turnaji není jen formální - 13. místo mezi nejlepšími 24 páry světa je považováno za velký úspěch. A beach nám v tomto roce přináší další úspěchy: pár Palinek - Pakosta získává na Mistrovství Evropy v italské Pescaře zlaté medaile a pár Celbová  - Dosoudilová přiváží z tohoto šampionátu stříbrné medaile. Na mládežnických ME „šestek“ máme zastoupení pouze v kategorii juniorek, které končí na Mistrovství Evropy v turecké Ankaře na 10. místě.

Mistrovství Evropy žen se koná opět v Česku. Volejbalistky se odměňují skvělým 3. místem s bronzovými medailemi. Ve skupině poráží Rumunsko, Itálii a Německo shodně 3:0, prohrávají 0:3 s Chorvatskem, 1:3 s Ukrajinou a tato bilance znamená 2. místo ve skupině a postup do semifinále. Tam prohráváme jednoznačně 0:3 s Ruskem, ale po stejně hladké výhře nad Bulharskem končíme na 3. místě - před námi celky Ruska a Ukrajiny. Mistrovství Evropy mužů pořádá Nizozemsko a  náš výběr se vrací po 12 letech do míst zatím posledního medailového úspěchu. Začátek skupiny v Eindhovenu se nám daří a odnáší to Francie (3:1). Následují tři prohry za sebou: s Bulharskem 2:3 po boji, s domácím Nizozemskem hladce 0:3 a s Ukrajinou opět po boji 2:3. Druhá výhra nad Finskem 3:2 znamená 4. místo ve skupině a boje o 5. - 8. místo. V nich porážíme hladce Slováky, ale závěrečná stejně hladká prohra s Ruskem znamená konečné 6. místo a první pozitivní zápis do volejbalových análů samostatné České republiky. V tomto roce máme také zastoupení takřka na všech mládežnických šampionátech „šestek“ - pauzírují pouze junioři. Na MS juniorek v Polsku končí naše hráčky na 6. místě, stejně jako chlapci na MS kadetů v Íránu. Na MS kadetek v Thajsku obsazují dívky 9. místo a slovenský Púchov hostí společné ME kadetů a kadetek. Chlapci končí na pěkném 4. místě, dívky osmé. BV-pár Celbová - Dosoudilová rozšiřuje svou sbírku o bronzové medaile z Mistrovství Evropy v italském Riccione.

Na společném Mistrovství světa v Japonsku máme zastoupení pouze v kategorii mužů. Do Tokia odlétá náš výběr po 8 letech od 9. místa z Brazílie a s jistými nadějemi na postup z jedné ze šesti základních skupin. Ta naše se zdá být „hratelná“, jenže předpoklady jsou jedna věc a samotná hra věc druhá. V Sendai prohrává náš výběr postupně s Nizozemci, Číňany i Ukrajinci, obsazuje poslední místo ve skupině a domů se vrací s děleným 19. - 24. místem. Že nešlo o silnou skupinu, dokazuje konečné umístění našich soupeřů (6. Nizozemsko, 10. ČLR, na děleném 13. - 16. místě Ukrajina). Naši junioři a juniorky získávají bronzové medaile na Mistrovství Evropy, chlapci využívají domácí prostředí v Brně, děvčata je přivážejí z Belgie. BV-pár Celbová - Dosoudilová získává na Mistrovství Evropy na řeckém ostrově Rhodos podruhé titul Mistryň Evropy a další zlaté medaile. Zlato získává také mládežnický pár M. Tychnová – Stehnová na Mistrovství Evropy kategorie do 18 let (U18) v Řecku.

Na Mistrovství Evropy mužů v Rakousku se naši volejbalisté dostávají přes kvalifikaci, hranou v předchozím roce. Skupinu nemáme lehkou a již úvodní duel s Jugoslávií prohráváme. Následuje pětisetové drama s favorizovanými Nizozemci, které překvapujeme obrovskou bojovností a po pěti setech (rozhodující 18:16) nad nimi nečekaně vítězíme! Další „bomba“ exploduje v utkání s Francií. Po našich dvou vyhraných setech se soupeř vrací do hry, vyrovnává skóre a o výsledku rozhoduje nervy drásající tie-break, a v něm stav 9:7, pak 11:12 a 13:13. Poslední dva míče však patří našim reprezentantům, což spolu s výhrou znamená postup do bojů o medaile. Tam již na soupeře nestačíme, prohráváme nejprve s Ruskem 0:3, v boji o bronz opakovaně s Jugoslávií. V kvalifikaci prohrály s Polskem, Rumunskem, Chorvatskem a Nizozemím, za sebou nechaly pouze celek Lotyšska. Těžké vysvětlit, co se to s tím nadějným týmem z předchozího ME stalo?! V tomto roce má ČR zastoupení ještě na pětici mládežnických šampionátů, absentují opět junioři. Na MS juniorek v Kanadě obsazuje náš výběr 7. místo. Na MS kadetů v Saudské Arábii končí chlapci na 8. místě, dívky na MS kadetek v Portugalsku na 9. místě. Společné Mistrovství Evropy kadetů hostí Polsko, naši chlapci získávají bronzové medaile, dívky končí na 7. místě. BV- pár Celbová - Dosoudilová přiváží z Mistrovství Evropy na španělském ostrově Malorca bronzové medaile.

Překotný polistopadový vývoj od socialismu a komunismu ke kapitalismu se nemohl neodrazit ve volejbalu a sportu vůbec. Události se rozběhly kvapíkem. Na prvním polistopadovém zasedání tehdejšího výboru VS ÚV ČSTV bylo navrženo, aby byl zvolen i jeho nový předseda, což bylo v rámci tehdy platných směrnic nereálné. Tehdejší situaci však vyřešil stávající předseda František Pěnkava tím, že odstoupil. Za předsedu porevolučního výboru byl zvolen Ing. Roman Leszczynski a výbor dostal jediný základní úkol. Připravit konferenci, která by legalizovala samostatný federální volejbalový svaz. Započal tedy proces federalizace ČSTV, znamenající postupný převod majetku a dalších atributů činnosti sportovních svazů do federální podoby. Tento proces přinesl volejbalu a sportovním svazům řadu kladných důsledků, které vycházely zvláště z jejich právní samostatnosti. Objevily se ale i negativní změny, např. ve financování svazů, jeho dílčím přesunem na MŠMT, zrušením publikace některých metodických materiálů, placených z centrálních zdrojů apod., s čímž se musely svazy do budoucna vyrovnávat.
Na urychleně svolané konferenci byl do čela federálního volejbalového svazu “České a slovenské volejbalové fegerace (ČSVF) zvolen dr. Jan Hronek. Oblast řízení soutěží, především v mezinárodní oblasti, doznala mnoha nových změn a dříve nepoznaných rysů činnosti. Jednalo se např. o  samostatně organizované mezinárodní styky v oblasti reprezentační, klubové i funkcionářské; příliv nových manažerů - zpočátku především zahraničních; zahájení sponzorských aktivit, včetně zavedení poplatků ČVS za přestupy hráčů; přeshraniční spolupráci u přihraničních týmů, která ale často vedla k odlivu mladých talentů i trenérů do zahraničních klubů.
V roce 1993 byl spolu s rozdělením Československa zrušen federální volejbalový svaz. Při rozdělení majetku, práv a povinností mezi dva svazy došlo k dohodě, že se Česká repulika stane ve všech patřičných mezinárodních organizacích nástupnickým státem bývalého Československa. Tato dohoda byla přijata orgány FIVB a CEV a tudíž byla Česká republika v následujících mezinárodních soutěžích nasazována na místa dříve zabezpečovaná federální reprezentací. Družstva Slovenské republiky začínala jako jejich zcela nový člen.
Po všech počátečních turbulencích pak mohlo a muselo začít budování téměř nového, ale nyní samostatného Českého volejbalového svazu ve zbrusu nových a neznámých socioekonomických podmínkách. Prvním předsedou svazu se stal v roce 1993 Ing. Pavel Kučera.

Organizační i marketingové zvládání obtíží i potřeb domácího pořadatelství mezinárodních soutěží v nových podmínkách předvádělo v 90. letech minulého století téměř bezchybně Brno. Tento fakt byl mnohdy označován sloganem „Brno – hlavní město, či Mekka, evropského (zvláště ženského) volejbalu“. Tento slogan byl často používán funkcionáři CEV, kteří do Brna na soutěže přijížděli.
Vždyť v celých devadesátých letech uspořádalo Brno 1 mistrovství světa, 3 mistrovství Evropy, 15 Spring Cup turnajů, 7 Turnajů osvobození (po změně názvu pak Liberation Cup), 5 turnajů Coca Cola cup. Vezmeme-li v úvahu, že Spring Cupy mívaly stejně družstev jako ME, jsou to zhruba dva velké turnaje ročně.
Úspěch této “brněnské etapy” byl zapříčiněn šťastnou souhrou více faktorů: Brno a okolí byly solidně vybaveny halami (Rondo, Královopolská, Mikulov, Tišnov). Výborně zde pracovala  skupina pořadatelů soutěží a rovněž tu vynikalo sportovně-diplomatické působení funkcionářů, zvláště pak dr. Jana Hronka.
Z těchto aktivit výrazně těžilo i ženské družstvo KP.

Návrat žen - tak by se dal charakterizovat tento rok. Bronz žen byl úspěchem roku, v Brně, kde čtyři roky předtím ženy získaly stříbro. Ale nebylo to vůbec  jednoduché. Tento rok naši zemi zasáhly povodně, a to nejvíce jih a východ Moravy. Odtud pocházela většina sponzorů. Pohroma tak zcela rozvrátila plánované ekonomické zajištění, nebylo daleko od odstoupení.  Nakonec se však vše podařilo zvládnout a ženy se za to odměnily skvělým výsledkem.

Nejdůležitějšími událostmi v českém špičkovém volejbalu byla obě juniorská mistrovství Evropy. Oběma týmům - dívek i chlapců se podařilo získat bronz, juniorky si medaili přivezly z Belgie a junioři na ni dosáhli v Brně.

Nejvýznamnější volejbalovou událostí byla účast a umístění mužů na ME v Rakousku. Do Vídně je z Česka kousek, na utkáních tedy byly početné davy fanoušků, kterým hráči servírovali přímo infarktové stavy. Jugoslávii hráči doslova “vyrvali” třetí set, v pěti setech porazili Nizozemsko a ve vítězném utkání s Francií se rozhodovalo v tie-breaku. Poté však volejbalisté prohráli s Ruskem, druhé setkání s Jugoslávií se jim již nevydařilo a dosáhli na čtvrté místo.

V roce 1990 jely dva páry Palinek-Zajíček a Gregor-Chromý vyzkoušet mezinárodní úroveň do Vídně na Vienna Beach Cup. Bylo zde 20 dvojic z Itálie, Rakouska, SRN a ČSFR. Naši získali krásné třetí a čtvrté místo.
Založení asociace beachvolejbalu jen potvrdilo, že beachvolejbal nebyl jen zpestřením hráčů šestkového volejbalu v letním období. Dost hráčů tento sport doslova uchvátil. Domácí okruh měl v roce 1991 po pěti turnajích a v roce 1992 zaznamenal zahraniční účast francouzského páru Jodard-Penigaud, který turnaj v Praze vyhrál. Největší událostí této sezóny bylo I. Mistrovství Československa v Beach Clubu Brno. Vítězný pár Palinek-Stejskal byl nominován na Světovou sérii v italském Lignanu. Do českého volejbalu v roce 1992 vstupují také ženy, startující na turnajích v Brně, Praze a Slavkově. Ve stejném roce byl beachvolejbal předveden na OH v Barceloně jako ukázkový sport a o rok později ho kongres MOV zařadil do programu následujících OH v Atlantě. Z tohoto důvodu byla schválena nutnost změny statutu, kdy v tomt směru došlo k začlenění ABV plně do ČVS.