Zikmund se narodil před 650 lety jako
druhý syn římského císaře a českého krále Karla IV., matkou byla
Karlova čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská. O sedm let starší bratr Václav zdědil českou korunu, pro Zikmunda chystal otec trůn uherský a polský.
České stopy
I proto jsou Zikmundovy stopy v Českých zemích minimální; narodil se v
Norimberku a vyrůstal a žil v
Uhrách, kde záhy získal svatoštěpánskou korunu. Co kdyby se naplnily vize ve stylu „co by bylo, kdyby bylo“ a Zikmund byl prvorozeným Karlovým synem místo Václava? Nepochybně by se snažil vybudovat velkou a silnou monarchii, ale jeho život by zřejmě i tak provázel boj o moc, války, intriky, diplomacie, křížové výpravy proti Turkům a také čtyři křižácká tažení proti husitům; dobře víme, že neúspěšná.
Stavbám hradů Zikmundova doba zkrátka nepřála, ale zatímco v
Bratislavě jej připomíná třeba
Zikmundova brána, poslední dochovaná součást opevnění Bratislavského hradu z 15. století a jedna z nejkrásnějších a nejpůsobivějších památek slovenského hlavního města, v Česku nic podobného nenajdete. Zikmundovy skály a stezky se jmenují po jiných Zikmundech a připomenout můžeme snad jen
zvon Zikmund v
katedrále svatého Víta na
Pražském hradě, mimochodem
největší český zvon, odlitý
zvonařem Tomášem Jarošem roku 1549. Ani ten ale nezvoní ke chvále ryšavého císaře, ale svatých Víta, Václava, Vojtěcha, Prokopa, Ludmily – a Zikmunda, světce, po němž byl král a císař pojmenován.
Zikmund byl doma v Uhrách
Zikmund Lucemburský byl uherským králem až do své smrti; kromě toho získal tituly římského krále, po bratrově smrti i českého a lombardského krále a na sklonku života i římského císaře. Prokázal, že je pravým synem svého otce: byly mu vlastní vůle, píle a cílevědomost, které bohužel jeho starší bratr a český král Václav IV. postrádal, v době narůstajícího nebezpečí tureckého vpádu si dokázal v Uhrách získat potřebnou autoritu a uherský trůn si podržel až do své smrti. K té došlo
9. prosince 1437, kdy ve věku 69 let zemřel ve
Znojmě – a dodejme, že vlastně omylem a předčasně. Zikmund sice měl smrt na jazyku, ale chtěl zemřít doma, v Uhrách: skonal tak vlastně na cestě. Pochován je na bývalém území Uher v
katedrále v rumunském městě Oradea, v Čechách známém také jako Velký Varadín.
Víte, že?
- V našich dějinách se se Zikmundem táhne nelichotivá pověst „šelmy a lišky ryšavé“, hojně přiživená Aloisem Jiráskem a Zdeňkem Nejedlým. Pravda je ovšem taková, že kvůli barvě vlasů se mu liška říkalo už v dětství a prohnanost nebo osud Jana Husa v tom nehrály žádnou roli.
- Na nejznámějším portrétu od italského malíře, iluminátora a medailéra Pisanella má Zikmund nádhernou kožešinovou čepici, ale vlasy i vousy šedivé; obraz je datovaný čtyři roky před jeho smrtí.
- Zikmund raději řešil problémy politickou cestou; přes veškeré vojenské zkušenosti totiž většinu válečných střetů, bitev a tažení prohrál. Byl u porážky svých vojsk 14. 7. 1420 od husitů na Vítkově, což dodnes připomíná jezdecká socha Jana Žižky. Stejně to dopadlo na podzim téhož roku pod Vyšehradem a svědkem porážek svých vojsk byl i roku 1421 u Kutné Hory, o rok později pak u Kolína, Čáslavi a dnešního Havlíčkova Brodu, u mnoha dalších osobně chyběl.
- Zikmund Lucemburský byl ženatý dvakrát, ale zemřel bez následníka. S druhou manželkou Barborou Celskou měl dceru Alžbětu, která se provdala za Albrechta Habsburského; jejich posledním dítětem byl Ladislav zvaný Pohrobek, narozený po smrti svého otce – ale to už je docela jiný příběh.