Historickým městem roku 2014 je Cheb

Cheb se svému kulturnímu dědictví věnuje dlouhodobě. V soutěži o Historické město roku se často probojovalo do finále, dokonce stálo i pod samotným vrcholem. Na stupně vítězů se však dostalo letos poprvé. Na území Městské památkové rezervace Cheb je 205 nemovitých památek.

Město loni pokračovalo v obnově hradu, návštěvnický okruh byl rozšířen o středověkou věž v prostoru šancí. Restaurovány byly také fasády několika domů v majetku města a opravovala se také část městských hradeb. Město také pokračuje v opravě bývalého hotelu Hradní dvůr, který jako chátrající památku v roce 2012 zakoupilo. Františkánský klášter s kostelem byl vybaven novými lavicemi, nyní zde začala oprava vitráží.

Kromě Chebu se do finále letos dostala řada dalších měst – Holešov, Jičín, Litomyšl, Lomnice nad Popelkou, Nový Jičín, Olomouc, Polná, Praha 1, Boskovice, Kadaň, Klatovy, Kutná Hora a Prachatice.

 

Město se složitou historií

Město leží v Karlovarském kraji na hranici s Německem na řece Ohři v nadmořské výšce 459 metrů. První zmínka o Chebu pochází z roku 1061, kdy byl zmíněn jako sídliště v listině německého krále Jindřicha IV., která se týká darování části lesa u cesty směřující z města. Jako město jej historické prameny poprvé uvádějí roku 1203.

Poloha na česko-německých hranicích předurčila Chebu složitou historii. Zdejší hradiště bylo sice již v 9. století osídleno Slovany, nejpozději v 11. století se ale dostalo do sféry zájmů bavorských, potažmo německých vládců. Roku 1146 město i celé okolní území získal císař Fridrich I. Barbarossa, který nechal postavit dodnes z části zachovaný hrad. Definitivně město připadlo české koruně až roku 1322, kdy jej Jan Lucemburský získal na základě zástavní smlouvy od bavorského vévody. Během 15. století patřil Cheb mezi největší a nejbohatší města království, měl 7300 obyvatel (asi pětina obyvatel tehdejší Prahy). Za husitského hnutí zůstal katolický. V roce 1652 rozhodl císař Ferdinand III. o přebudování Chebu na pohraniční pevnost. Statut pevnostního města měla v té době v Českém království již pouze Praha. Podobu Chebu výrazně ovlivnil také požár z roku 1809, po kterém už nebyla obnovena řada středověkých staveb, a také zrušení hradeb v půlce století.

Z národnostního hlediska zůstával Cheb německým městem, o čemž svědčí i obecně sdílený požadavek zdejších obyvatel o odtržení od nově vzniklého Československa. Po Mnichovu byl Cheb připojen k Třetí říši, po válce pak byla valná většina německého obyvatelstva odsunuta. V roce 1947 mělo město jen 15 000 obyvatel, většinou přistěhovalců.

Bohatou historii města dokresluje řada zachovaných památek. Symbolem Chebu je například zdejší hrad s patrovou kaplí z konce 12. století, gotický kostel sv. Mikuláše s románskými základy a zejména Špalíček, skupina jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, která má stejnou podobu jako koncem 15. století.