V Nových Hradech ožijí příběhy a pověsti z hradu i okolí

Buquoyové jsou starý francouzský šlechtický rod. První Buquoy v českých zemích byl Karel Bonaventura Buquoy (1571–1621), který měl jako císařský generál a zkušený válečník potlačit stavovské povstání proti rakouskému císaři. Ferdinand II. Habsburský mu jako odškodnění za válečné výlohy daroval bývalá panství Švamberků.

Historická budova Koželužna se nachází v Nových Hradech v Komenského ulici, nedaleko novohradského náměstí. „Tvůrčí ateliér“ je tak trochu ukrytý na cestě z náměstí k hradu. Pokud ale budete pozorní, navedou vás k němu barevné dřevěné poutače.

Na trase mezi novohradským náměstím a státním hradem se nachází objekt kovárny, který je poprvé zmiňován v roce 1719 jako kovárna rodiny Grossingerů. Dnes si zde můžete prohlédnout expozici kovářského řemesla.

Smyslem naučné stezky je připomenout obyvatelům i návštěvníkům Nových Hradů historii a význam jak dochovaných architektonických a krajinných památek, včetně tehdejších obyvatel či správců dotyčných objektů.

Celkem nabízíme 17 nově zrekonstruovaných pokojů s výhledem do zámeckého parku nebo nádvoří zámku a krásnou krajinu Novohradských hor v pozadí.

Historický hrad z 13. století vítá své návštěvníky v obci Nové Hrady u Českých Budějovic. Hrad nabízí tři prohlídkové trasy v letním období a jednu v zimě.

Kdysi to bylo docela obyčejné údolí řeky Stropnice západně od Nových Hradů, než tu hrabě Buqoy na přání své manželky Terezie založil v polovině 18. století přírodní park s řadou okrasných stromů a keřů.

Město v nejjižnějším cípu na jihu Čech je vstupní bránou do Novohradských hor. Jeho dominantou je mohutný opevněný hrad, ale vaší pozornosti by neměla uniknout ani obnovená historická kovárna a romantické Terčino údolí, anglický park s řadou drobných staveb, ležící na západním okraji města.

Žádný jiný jihočeský šlechtický rod nebyl tak starobylý, vlivný a mocný jako Rožmberkové. Během několika staletí vybudovali v jižních Čechách rozsáhlé panství a rožmberští vladaři byli považováni za první velmože hned po českých panovnících. Ačkoli vymřeli už před čtyřmi staletími, dodnes nás na cestách provází nejenom rožmberské růže a památky, ale i legendy o rožmberské bílé paní nebo o tajuplné rožmberské hrobce.