Kolébkou
rodu Rožmberků je
hrad Rožmberk v
Rožmberku nad Vltavou. Právě tady prý na konci 12. století praotec rodu
Vítek z Prčice při legendárním
dělení růží rozdělil majetek mezi své syny a každému přidělil erb s pětilistou šípkovou růží. Každý erb nesl jiné barvy, synové pak založili vlastní rodové linie. Během dalších staletí jednotlivé rodové větve vymíraly, ale soudržností rodu přecházel majetek z jedné větve na druhou.
Důležitá rodová centra byly
Prčice, Vyšší Brod, Soběslav a
Veselí nad Lužnicí, později pak
Bechyně, Nové Hrady, Třeboň, Strakonice, Sedlčany a další panství, mnohdy mimo
jižní Čechy.
Jak rostly moc a majetek Rožmberků, rostlo i jejich politické postavení. Už ve 13. století patřili k nejmocnějším českým rodům a zastávali vysoké funkce u královského či císařského dvora v
Praze. Rezidenčním sídlem se stal
hrad a zámek v Českém Krumlově, kde Rožmberkové už v 16. století začali chovat
medvědy. Ursus znamená medvěd a chov šelem měl potvrdit původ rodu Vítkovců, údajně sahající až do antického Říma k aristokratickému rodu Orsini či Ursini. Medvědi zůstali na českokrumlovském hradě a zámku dodnes. Další legendou rodu byla
rožmberská bílá paní, která se podle pověstí objevovala na všech rodových sídlech.
Rožmberkové založili a postavili řadu
hradů a
klášterů, například renesanční
zámek Kratochvíle u
Netolic. Budovali
rybníky na Třeboňsku v čele s
rybníkem Rožmberkem,
největším na světě, zemědělské dvory a ovčíny, pivovary, mlýny, stříbrné doly i sklářské hutě. Poslední
Rožmberk Petr Vok kvůli dluhům postupně rozprodal velkou část majetku. Když v roce 1601 prodal
českokrumlovské panství císaři
Rudolfovi II., přesídlil natrvalo do
Třeboně. Tam v roce 1611 zemřel a s ním zanikl i celý jihočeský šlechtický rod.
Většina pánů z Rožmberka
je pohřbena v
cisterciáckém klášteře ve
Vyšším Brodě, část v klášterním
kostele sv. Jiljí v
Třeboni.