Slavné
vamberecké krajky zná bez nadsázky celý svět: reprezentují Českou republiku jako dárky při diplomatických misích a návštěvách státníků, zdobí české pavilony na světových
výstavách EXPO a ve
Vamberku mají vlastní
muzeum. Není divu, že je
Královéhradecký kraj už před dvěma lety zařadil na krajský seznam nehmotných památek. Zápis mezi domácí poklady je posunul zase o stupínek výš, dalším krokem by mohlo být zařazení na
seznam nehmotného dědictví UNESCO. Ostatně v minulosti se to už několikrát podařilo: na prestižním seznamu je zapsaný
slovácký tanec verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, sokolnictví, jízdy králů, loutkářství a
modrotisk.
Paličkovaná krajka se o vstup do UNESCO bude patrně pokoušet jako nadnárodní projekt, tedy ve společné nominaci s jinými zeměmi. Zkušenost ukázala, že to je jistější cesta k úspěchu; například modrotisk vzešel ze společné nominace Česka, Maďarska, Německa, Rakouska a Slovenska.
Tradice dlouhá 400 let
Krajkářství se na
Vamberecku daří už od poloviny 17. století, kdy podorlické panství získal císařský generál Kašpar z Grambu. Jeho manželka
Magdalena Grambová pocházela z belgických Flander a paličkování krajek zavedla mezi zdejšími ženami jako robotní povinnost. Od druhé poloviny 19. do začátku 20. století se krajky ve Vamberku vyráběly téměř v každé domácnosti, postupně se ale začaly vyrábět také strojně a poptávka po ručně paličkovaných krajkách začala slábnout. Naopak nyní krajky zažívají renesanci:
ve Vamberku působí odborná krajkářská škola, která
loni oslavila 130 let, navštívit můžete i
Muzeum krajky a každý rok koncem června se ve městě konají
Krajkářské slavnosti.
Muzea krajek a krojů
V
Muzeu krajky ve
Vamberku si prohlédnete jak staré
lidové výrobky, tak moderní soubory, které reprezentovaly Českou republiku na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967, součástí expozice je také dílna, kde si vyzkoušíte základní krajkářské techniky a děti si mohou složit krajkové puzzle.
Otevřeno je celoročně mimo pondělí, o víkendech a svátcích s polední přestávkou.
Další
Muzeum krajky objevíte v
Prachaticích, přímo v historickém centru v krásném renesančním domě. Sbírky české paličkované krajky od počátků až do současnosti si můžete prohlédnout i mimo hlavní sezonu po předběžné domluvě, za příplatek je možné předvedení techniky paličkování přímo během prohlídky.
V
Muzeu v Zubří na
Valašsku si prohlédnete krajky, které tu kupoval a vozil do světa jako dary například
Tomáš Baťa, další inspirací mohou být návštěvy
dílen, kde se šijí lidové kroje, nebo sbírek krojů, například
Muzea krojů v Kněževsi či
expozice krojů ve
Valašském muzeu v přírodě – skanzenu v
Rožnově pod Radhoštěm.
Sedlické krajky a Krajkářské slavnosti
Ačkoli prý Magdalena Grambová byla na svůj původ velmi pyšná,
kolébku krajek musíme hledat jinde než ve Belgii. Do Evropy se patrně rozšířily během 16. století z Itálie, ale nálezy textilií na různých místech světa potvrzují, že krajkářství se lidé věnovali už dávno předtím.
Přestože se východočeské krajce podařilo nakročit k zápisu do UNESCO, českému krajkářství se nedařilo jen ve Vamberku a v Orlických horách, ale také v
Krušných horách, na
Šumavě a v
Pošumaví. Staletou tradicí paličkování krajek je proslulá například
Sedlice, městečko ležící v malebné krajině mezi
Blatnou a
Strakonicemi. Podobně jako ve
Vamberku i zdejší majitelka panství, hraběnka
Marie Ludmila Černínová z Chudenic ženám nahradila část polní roboty paličkováním. Krajky se tu ale vyráběly mnohem dřív, první písemné záznamy o
sedlické krajce pocházejí už z 15. století. Bohužel se ale nedozvíme, jak tehdejší rukodělné výrobky vypadaly: většina starých krajek se nedochovala díky četným požárům anebo se rozpadla stářím.
Dnešní krajky i krajkářky přímo při práci zato můžete vidět na vlastní oči, když se do Sedlice vypravíte první sobotu v srpnu na
Krajkářské slavnosti. Řemeslný jarmark probíhá přímo na náměstí, kde má Sedlická krajka také malý krámek, těšit se můžete i na celodenní program, zajímavé hosty nebo módní přehlídku.
Víte, že?
První krajkářské a paličkovací stroje se sice objevily koncem 18. a začátkem 19. století, v českých domácnostech ale dál přetrvávala tradiční výroba. Odhaduje se, že kolem roku 1860 u nás krajkářství zaměstnávalo asi 80 tisíc lidí. O některých krajích, kde se paličkování věnovaly celé rodiny, se říkalo, že děti se tam už rovnou rodí s paličkami místo prstů.- Už v roce 1834 se začaly vyrábět krajky v Letovicích na jižní Moravě. Šlo o první továrnu svého druhu na evropském kontinentě, kde se krajky vyráběly na strojích pašovaných z Anglie. Továrna měla centrálu ve Vídni a patřilo jí několik krajkářských závodů v celé Evropě. Závod Tylex působí v Letovicích dodnes, další továrna Topak sídlí v nedalekých Drnovicích.
- Kromě specializované školy ve Vamberku by se krajkářství a dalším tradičním rukodělným technikám a řemeslům v budoucnosti měla věnovat i střední textilní škola v Červeném Kostelci a univerzita v Hradci Králové.