Úspěšnost společné práce
Zoo Praha potvrzují i poslední zprávy z Mongolska. V
přísně chráněné oblasti Gobi B, kam směřovala většina z českých transportů, počet koní Převalského již překročil tři sta. Jen letos se v Gobi B narodilo
na šedesát hříbat a tři z českých přepravených
klisen – Anežka, Xara a Greta – jsou již babičkami. Přitom když zoo s leteckými transporty začínala, bylo tam všehovšudy šestapadesát koní.
Krásu divokých koní v jejich domovských stepích a polopouštích uprostřed Asie mohou nyní návštěvníci
Zoo Praha obdivovat i na stejnojmenné
výstavě fotografií, která je umístěna
v jurtě u
horní stanice lanovky. Pozorování koní Převalského ve volné přírodě je pro ředitele Zoo Praha Miroslava Bobka vždy spojeno s radostí a s pocitem ohromného zadostiučinění. Snad se tento pocit odráží i z fotografií, které během českého
Návratu divokých koní pořizovala řada autorů.
Zoo Praha se nejen významně podílela na záchraně koně Převalského a
vede jeho světovou plemennou knihu, ale ve spolupráci s Armádou ČR také uskutečnila již devět leteckých transportů koní Převalského do západního Mongolska. Z
Prahy tam
bylo přepraveno již 33 klisen a jeden hřebec. Jubilejní desátý transport naplánovaný na letošní červen byl z pochopitelných důvodů o rok odložen. Současně je ale třeba se dívat i dál dopředu. Populace koní Převalského v Gobi B již bude dostatečně početná a
Zoo Praha začíná připravovat projekt, který by měl
koně Převalského časem navrátit také do další části Mongolska – na východ.
Koně Převalského v pražské zoo
V
pražské zoo se chovají
koně Převalského od roku 1932, první mládě se narodilo o dva roky později a do současnosti se jich u nás narodilo již více než 230. Přímo v zoo najdete menší stádečko, početnější stádo obývá
rozlehlé výběhy v chovné stanici
v Dolním Dobřejově. Prvních etap reintrodukce se zúčastnili čtyři pražští koně, přičemž jeden z nich žije v Mongolsku dodnes. Po devastující zimě v Mongolsku začátkem roku 2010 byly převozy koní díky
Zoo Praha obnoveny. V roce 2011 byla ve spolupráci s Armádou ČR zorganizována přeprava čtyř koní do západomongolského Chomin Talu, od roku 2012 se projekt soustředí do Přísně chráněné oblasti Gobi B. Od té doby jsou koně do Mongolska převáženi pravidelně každý rok. Z Evropy bylo doposud přepraveno celkem 34 koní.
K typickým znakům těchto divokých koní patří
vztyčená hříva (většina domácích i zdivočelých koní mají hřívu dlouhou a polehlou),
krátké žíně vyrůstající po stranách kořene ocasu,
tmavý pruh na hřbetě, mohutná
klabonosá hlava s bílým polem kolem nozder a silnými žuchvami a náznak příčného pruhování na nohou. V létě jsou koně světle skořicoví, na zimu jim narůstá hustá světlá srst. Koně Převalského
žijí ve stádech harémového typu, tedy jeden hřebec, několik klisen a hříbata. Hřebec si své území i klisny bedlivě hlídá a zaútočí na každého rušitele.
Klisna rodí jediné hříbě, které je záhy po narození schopné následovat matku a s ní i celé stádo.
Návrat koní Převalského zpět do volné přírody
Ještě na přelomu 19. a 20. století se ve středoasijských stepích a polopouštích proháněla stáda těchto lichokopytníků –
jediných divokých koní, kteří přežili do současnosti. Postupně však začalo koní Převalského ubývat a od konce 60. let 20. století nebyl v přírodě zaznamenán ani jeden. Po celá desetiletí přežíval jako druh jen díky chovům v lidské péči.
Po 2. světové válce zbyla pouze dvě chovná stáda, a to v
Praze a v Mnichově. Bylo zřejmé, že bez cílené spolupráce se nepodaří zabránit příbuzenské plemenitbě a jejím škodlivým následkům. V roce 1959 byla
Zoologická zahrada v Praze pověřena
vedením celosvětové plemenné knihy, především proto, že již tehdy dosahovala značných chovatelských úspěchů. V roce 1985 byl založen koordinovaný evropský chovný program (první svého druhu) a v roce 1992 byli převezeni první v lidské péči rozmnožení koně zpět do Mongolska. Jen díky těmto aktivitám mohl být kůň Převalského
postupně přeřazen z kategorie vyhynulých do kategorie kriticky ohrožených a postupně i ohrožených druhů.