Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava zve na včely, Dalajlámu i etiku

Oblíbený Mezinárodní festival dokumentární Ji.hlava začne co nevidět! Festival se po roce vrací zpět do kinosálů a nabídne více než tři sta filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích, z toho 95 ve světové, 33 v mezinárodní a 6 v evropské premiéře. Na programu například i nejstarší celovečerní dokument, natočený na Filipínách v roce 1913. Současná témata doplní sekce věnovaná válečným filmům nebo profily osobností amerického nezávislého filmu šedesátých let minulého století. V dnešní době máme pocit, že žijeme ve velmi nesnadné době, a bezesporu je to tak. Ale uvedené filmy, natočené během posledních sta let, ukazují, že téměř každá doba čelila velkým výzvám a že to je spíše vzpomínkový optimismus, který minulost proměňuje ve "zlaté časy".

Diskusní platforma Inspirační fórum přinese během festivalu pět dní debat – věnovat se bude tématu svobody, nerůstu, digitálním technologiím, válce na Ukrajině, ale nabídne třeba i debatu prezidentských kandidátů. Festivalovou znělku šestadvacáté Ji.hlavy vytvořil mezinárodně respektovaný Roberto Minervini, italský režisér žijící ve Spojených státech, jehož retrospektivu uvedla Ji.hlava v roce 2020.

Co šestadvacátá Ji.hlava nabídne? Například přehlídku filmů Lionela Rogosina, klíčového představitele amerického dokumentárního a nezávislého filmu, jehož sociálně angažovaná tvorba byla protipólem hollywoodského konformismu šedesátých a sedmdesátých let. Na programu je šest filmů, včetně nejslavnějšího snímku Vrať se, Afriko (1959), který se stal zásadním snímkem o jihoafrickém apartheidu a na filmovém festivalu v Benátkách vyvolal senzaci. Rogosinovu retrospektivu doplní film režisérova syna Michaela s názvem Představte si mír (2019), který je věnovaný vztahu Palestinců a Izraelců a hledání míru na Blízkém východě. Další letošní retrospektiva se zaměří na tvorbu americké režisérky Shirley Clarke, jejíž dílo je u nás téměř neznámé. Clarke s humorem zachycovala odvrácenou tvář Ameriky padesátých až osmdesátých let. V roce 1964 získala Oscara za dokument Robert Frost: Spor milence se světem.

Neočekávaný zážitek slibuje i film režisérské dvojice Louie Psihoyos a Peggy Callahanová s názvem Poslání: Radost – Hledání štěstí v neklidných časech. Snímek zachycuje neuvěřitelné přátelství dvou osobností, které překračují hranice náboženství: tibetského duchovního vůdce Dalajlámy a jihoafrického arcibiskupa a bojovníka za lidská práva Desmonda Tutu.
 

Etika v dokumentu – kdo má moc?

Dalším výrazným tématem letošního ročníku bude etika v dokumentu. Na začátku stála kampaň #MeToo, ale dnes je zřejmé, že to byl jen začátek diskuse. Právě zodpovědnost tvůrců/kyň vůči těm, s nimiž pracují, bude jedním z témat konference. U diskusního stolu se sejdou profesionálové a profesionálky z oblasti dokumentární a televizní tvorby a budou se věnovat etickým dilematům souvisejícím s mocí v rámci své práce. V dalším panelu pak vystoupí akademičky a akademici. A chybět nebude ani společná diskuse.

Etické otázky při přípravě letošního programu podtrhla kontroverze kolem nejnovějšího filmu Sparta rakouského režiséra Ulricha Seidla, kterého německý týdeník Der Spiegel nařkl z neetického a možná i trestného chování k dětským hercům během natáčení. Kromě etické konference zaměřené na samotné natáčení se konference bude věnovat také etickému rozměru kurátorské práce. Apel vznesený ukrajinskými filmaři/kami, aby filmové festivaly neuváděly ruská díla, otevřel velkou diskusi a ukázal na moc, jakou filmové festivaly a kurátoři/rky z hlediska nastavování témat a společenského diskurzu mají. V tuto chvíli potvrdilo svou účast více než šedesát festivalových zástupců, kteří se zúčastní uzavřeného panelu na toto téma. Veřejná pak bude diskuse s některými z nich v rámci industry programu.
 

Válečné zločiny i vzdor společnosti

Co letos nabídne soutěžní program? Sekce Opus Bonum, která reprezentuje různorodé postupy a tendence světového dokumentárního filmu, nabídne šestnáct snímků.  Ve výběru publikum uvidí například český snímek Vyšetřovatel režiséra Viktora Portela, který přinese pohled na válečné zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii. Slovenský Turnus režiséra Jaro Vojtka je pak sociální sondou do života tří postav, kterým se kvůli práci v zahraničí rozpadají rodinné vztahy. 

Americký snímek Cisco Kid režisérky Emily Allen ukáže opačný pól – hrdinku vzdorující představám společnosti a stojící mimo systém. Mladá žena žije uprostřed rozlehlé pouště na americkém západě, v ruinách města, v nichž přežívají poslední podivínští obyvatelé. „Nezačínáte znovu. Prostě žijete a doufáte, že se to zlepší,“ říká hrdinka ve filmu. Výjimečný je také snímek Rojek turecké režisérky Zaynê Akyol. Autorka se snaží pochopit kořeny fanatického teroru: zpovídala třicet džihádistů a dvacet manželek džihádistů, kteří byli zatčeni při zhroucení Islámského státu.
 

Láska, včely, Špicberky

Soutěžní sekce Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí letos jedenadvacet filmů a jednu VR instalaci. Premiérován bude například snímek Návštěvníci režisérky Veroniky Liškové. Protagonistka dokumentu a její rodina žije v nejseverněji položeném městě světa, v Longyearbyenu na Špicberkách. Česká soutěž uvede sedmnáct filmů ve světové premiéře. Mezi nimi bude i snímek Šťastně až na věky Jany Počtové. Film je sondou do současných podob partnerských vztahů. Svůj nový film na festivalu představí také Jana Ševčíková, která loni na Ji.hlavě získala Cenu za celoživotní přínos kinematografii. Snímek Ti, kteří tancují ve tmě ukazuje, jak se žije šesti nevidomým lidem, kteří nepřestávají snít, toužit a hledat způsoby, jak být v životě stejně svobodní jako vidoucí většina. 

Česká radost dále nabídne dokument á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN Jana Bušty o jonestownském masakru z roku 1978, kdy náboženský fanatik Jim Jones donutil přes devět stovek členů své sekty Chrám lidu vypít smrtící jed. Dokument Neviditelné krajiny režiséra Ivo Bystřičana vycházející z metody field-recordingu pak přiblíží, co zvuk dokáže zachytit lépe než obraz.

Do fascinujícího světa včelích úlů pozve ji.hlavské publikum poetická esej dokumentaristy Miroslava Janka Všechno dobře dopadne. Mnohovrstevnatý snímek Povolení k pobytu srbské režisérky Miry Erdevički vykresluje každodenní starosti i malá vítězství tří Romů v Anglii, kterou zasáhl Brexit i epidemie covidu. Osobitý autobiografický portrét, který je zároveň sondou do životů a problémů nebinárních a trans osob s názvem Lidi pak uvede v premiéře režisér/ka Kateř Tureček. Hravý dokument Anny Petruželové s názvem Za jak dlouho začnou pejska pálit tlapičky, když vystoupí na dálnici představuje koláž mikropříběhů, které mají společný motiv a tím je cesta ve všech smyslech slova.
 

Hlas pro Ukrajinu

Letošní ročník Ji.hlavy se bude hodně věnovat také tématu ruské agrese na Ukrajině. Kromě novinek ukrajinského režiséra Sergeje Loznici: Kyjevský proces (o soudním procesu s nacisty z roku 1946), Obyčejné dějiny ničení (o užití prostředků hromadného ničení k dosažení vyššího ideálu) a snímku Český mír (2010) Filipa Remundy a Víta Klusáka zařazeného v sekci Poznámky k válce, které se tématu dotýkají nepřímo, program přinese také aktuální zprávu o současné Ukrajině. Snímek Svoboda v plamenech: Ukrajinský boj za svobodu režiséra Jevgenyje Afinejevského skládá z osobních příběhů civilistů, vojáků, novinářů, lékařů i zahraničních dobrovolníků obraz humanitární katastrofy a neobyčejné lidské houževnatosti.

Tématu Ukrajina se bude věnovat ve svých diskusích i Inspirační fórum. Mezi hosty/kami nebude chybět ukrajinská spisovatelka a občanská aktivistka Oksana Stomina, která přežila ruské ostřelování a následnou humanitární krizi v Mariupolu nebo kyjevská dokumentaristka Alisa Kovalenko, která promluví o tom, jaké je to být ženou v ukrajinské armádě. Obě hostky vystoupí na Inspiračním fóru 26. října.